Významné finanční krize 90. let – Mexiko
čtení na 3 minuty
Během 90. let minulého století mluvila světová média poměrně často o finančních krizích. Jejich síla a frekvence se ve světovém hospodářství zvyšovala po pádu bretton-woodského měnového systému v roce 1973. V 90.letech se finanční krize objevovaly zhruba ve dvouletých intervalech, měly stále nákladnější charakter a týkaly se stále širšího okruhu zemí. Naposledy postihla tato krize Argentinu, a to v roce 2002. V tomto textu se budeme věnovat obecné charakteristice finančních krizí a přiblížíme Vám krizi v Mexiku v roce 1994.
Finanční krize se vyznačují především odlivem kapitálu z postižené země. Pokud sloužil zahraniční kapitál k financování značné části domácích investic, pak při jeho rychlém odlivu je nutné okamžitě přizpůsobit domácí poptávku nižšímu objemu finančních zdrojů, což obvykle vede k hluboké recesi. Finanční krize bývá často doprovázena krizí bankovní, jejíž příčinou bývá velké procento „špatných“ úvěrů a slabý bankovní dohled.
Vypukne-li v určité zemi finanční krize, šíří se nákaza rychle dál. Je to dáno postupující globalizací a liberalizací kapitálu. Investoři reagují na nepříznivou situaci v jedné zemi a začínají stahovat kapitál i ze zemí, které mají podobnou strukturu ekonomiky. Odliv kapitálu je tedy vyvolán spíše změnou očekávání budoucího vývoje ze strany investorů. Daná země či region nemusí mít závažné ekonomické problémy, avšak spekulace investorů, kteří začnou stahovat svůj kapitál, může způsobit recesi, která bývá často doprovázena právě finanční krizí.
Nejzranitelnější vůči krizím spekulativním útokům kapitálu jsou země, které se vyznačují málo pružným nebo fixovaným devizovým kurzem, slabým finančním systémem, špatnou rozpočtovou situací a zahraničním zadlužením. V 90. letech byly finančními krizemi postiženy nově industrializované země, neboť právě ty naplňovaly uvedené předpoklady vzniku a byly velmi zranitelné.
Mexická měnová krize – 1994
V roce 1994 vypukla měnová krize v Mexiku. V předchozích třech letech se mexická ekonomika úspěšně rozvíjela, klesala míra inflace, státní rozpočet byl v mírném přebytku. V květnu 1994 se Mexiko stalo jako první mladá tržní ekonomika členem OECD. Úspěšný rozvoj probíhal podle pokynů Mezinárodního měnového fondu, což zvyšovalo důvěryhodnost mexické hospodářské politiky. Přesto mexická ekonomika vykazovala řadu negativních rysů, především vysoký deficit běžného účtu platební bilance, který byl vydáván za důsledek dovozu nových technologií. Tento deficit se nepovažoval za problém, protože příliv kapitálu schodek na běžném účtu převyšoval a celková platební bilance byla přebytková.
V únoru 1994 v Mexiku klesly úrokové sazby v důsledku klesající inflace a protože v USA úrokové sazby stouply, začali odcházet první investoři. V důsledku politické nestability došlo k dalšímu odlivu kapitálu. Ze vzorné ekonomiky se stala nerovnovážná ekonomika s vysokým deficitem běžného účtu, s nedostatečným pokrokem v privatizaci a slabým bankovním sektorem. MMF ke snížení schodku běžného účtu doporučil 15 % devalvaci mexického pesa, kterou mexická centrální banka provedla koncem roku 1994. Důsledkem byl masový odliv kapitálu, devalvace mexického pesa celkem o 120 % a přechod k volně plovoucímu měnovému kurzu.
Odliv kapitálu způsobil v Mexiku finanční krizi a následnou hospodářskou depresi. USA poskytly Mexiku stabilizační půjčku, která měla zabránit kolapsu bankovního sektoru. Během roku se Mexiku povedlo obnovit důvěru investorů prostřednictvím liberalizace ekonomiky, došlo k výraznému růstu přímých zahraničních investic a Mexiko mohlo začít splácet stabilizační úvěr od USA.
