Migrace
štítek Studium čtení na 3 minuty
Migrace v sociálním kontextu je obvykle definována jako proces, kdy jednotlivec nebo skupina osob opouští svou zemi, aby nalezl či nalezla lepší místo k životu. Tento proces je často doprovázen velmi bolestivými osobními událostmi, neboť k migraci většinou dochází v důsledku válek, chudoby apod. Nebo toto je alespoň to, jak si migraci většina lidí představuje (v tomto kontextu jsou migranti nazýváni uprchlíky), ale za migraci může být označeno také prosté přesídlení jedince (či skupiny osob) do jiné země z vlastní vůle, třeba proto, že mu tam nabízejí lepší práci. V dnešním světě krátkých vzdáleností bude toto přesídlování hrát stále větší roli.
Nejprve se podívejme na pár čísel ve spojitosti s migranty. Před několika týdny vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zprávu, kde se ukazuje nakolik a jak rychle roste migrace. V této zprávě se také uvádí, že celý migrační proces byl ještě více urychlen po změnách ve Východní a Střední Evropě v roce 1989. Zatímco v letech 1956 až 1976 přišlo do zemí OECD (tato v roce 1961 založená organizace sdružuje na 30 zemí, které se zasazují o demokracii a tržní ekonomiku; ČR je členem od roku 1995) v průměru 790 000 lidí ročně; v nadcházejících letech až do roku 1990 toto číslo velmi rychle vzrostlo – již šlo o 1,24 milionu lidí ročně; a od roku 1991 do roku 2003 ročně přicházelo na 2,65 milionu. Poslední údaje jsou z roku 2005, kdy počet migrantů dosáhl 4,2 milionů. Je vidět, že růst je to přímo raketový. V případě České republiky sice nejde o tak velká čísla, ale i tak nejsou zanedbatelná – předloni k nám přišlo 58 600 přistěhovalců (z toho 23 900 Ukrajinců a 10 100 Slováků). Naopak Češi nejčastěji přicházejí do Rakouska a Německa. Nejvíce uprchlíků v předminulém roce přišlo do Spojených států (1,12 milionu), Španělska (683 tisíc) a Velké Británie (362 tisíc). Nelze se tedy divit, že se stále častěji objevují otázky, jak se chovat k imigrantům – přijmout je s otevřenou náručí či před nimi zavřít dveře?
Přístupy k přistěhovalcům se různí. Jedni jsou toho názoru, že by se jim neměly klást žádné překážky v jejich pohybu. Obvykle se argumentuje poukazy na principy volného trhu a svobody pohybu jednotlivce. Na druhou stranu přistěhovalci vzbuzují řadu obav. Lidé se bojí, že kvůli nim by mohli přijít o práci, neboť přistěhovalci hlavně z chudších zemí jsou mnohdy ochotni pracovat za nižší plat, dokonce často mohou odvádět i lepší práci, protože jsou na práci závislí. Také se může objevit obava ze špatných kulturních vlivů imigrantů (tato představa silně zavání xenofobií, ale všudypřítomný strach z mezinárodního terorismu naučil lidi být podezíraví).
Na začátku tohoto roku vydala Světová banka zprávu, ve které uvádí, že migrace může být prospěšná, jak pro cílovou tak i pro zemi původu imigrantů. Světová banka zdůrazňuje, že jednotlivé státy by měly upravit svou politiku, aby migranti nemuseli překračovat zákon, a také aby nebyla porušována lidská práva. Navíc by přistěhovalci neměli narušovat politickou a sociální stabilitu v cílových zemích. Hlavní potenciál imigrantů pro cílové země autoři zprávy vidí v tom, že můžou zaplnit mezery na pracovním trhu a tím pádem i zvýšit příjmy těchto států. Pro státy původu vidí zase výhodu v tom, že přistěhovalci obvykle posílají část výdělku zpět do vlasti svým chudým příbuzným. Také by mohli vytvářet investiční a obchodní vazby mezi jednotlivými státy. Takže vše záleží jen a jen na politicích, jak se rozhodnou naložit s touto palčivou otázkou. Teprve budoucnost nám ukáže, zda tato rozhodnutí byla správná či humánní.
