Obnovitelné zdroje energie
čtení na 4 minuty
Odborníci nás již dlouho varují, že světové zásoby ropy se ztenčují, a že využívání fosilních paliv v energetice má negativní dopad na životní prostředí; navíc většinu světových zásob ropy vlastní „politicky nestabilní“ země, nelze se tedy divit, že mnoho států se začalo poohlížet po alternativách (hlavně po prvních ropných krizích v 70. letech minulého století). Také využívání jaderné energie má svá nepopiratelná úskalí – neví se jak naložit s jaderným odpadem, a k tomu je ještě možnost zneužití vyhořelého jaderného paliva k výrobě atomových bomb (ale jistě toto riziko není tak veliké, jak si to představuje Hollywood). Proto se pozornost světa obrátila na obnovitelné zdroje energie (dokonce mnozí v nich vidí budoucnost energetiky).
Nespornou výhodou obnovitelných zdrojů energie je právě jejich obnovitelnost; nehrozí tedy jejich vyčerpání jako v případě fosilních paliv, také jsou podle mnohých šetrnější k životnímu prostředí. Nadto téměř určitě nehrozí takové riziko zneužití obnovitelných zdrojů energie k politickým či sociálním cílům (jak je tomu mnohdy s ropou). Avšak využívání právě těchto zdrojů energie je zatím mnohem nákladnější, než je tomu s neobnovitelnými zdroji. Proto se vlády mnoha rozvinutých i rozvojových zemí rozhodly podporovat využívání obnovitelných zdrojů dotacemi a daňovými úlevami.
Pokud se mluví o obnovitelných zdrojích energie, myslí se tím především energie vody, vzduchu, slunečního záření, příboje a přílivu oceánů, geotermální energie a energie získaná spalováním biomasy. Každý z těchto zdrojů má své výhody a svá úskalí, které určují jak, kde a nakolik budou využívány. Nejmasověji jsou rozšířeny vodní elektrárny. Ty jsou budovány hlavně v oblasti prudkých vodních toků s velkými spády. V ČR nemáme zrovna nejvhodnější podmínky, což znamená, že podíl vodní energie je u nás poměrně nízký; navíc povodně v roce 2002 poškodily značné množství těchto elektráren. Ovšem celosvětově tvoří hydroenergie více než 50 % z celkové energie získané z obnovitelných zdrojů.
Další možností jsou větrné, geotermální či sluneční elektrárny. V současnosti je u nás skoro 40 větrných elektráren, které ale většinou pokryjí snad jen standardní provoz obce, u které jsou postaveny. Lokalita, kde je větrná elektrárny postavena, musí mít dostatečnou nadmořskou výšku (přes 700 m.) a rozlohu (alespoň 3×3 km) ; tedy pro větrné elektrárny jsou příhodné některé naše pohraniční oblasti a Českomoravská vrchovina. Experti spočítali, že v Krušných horách by bylo možno postavit až 340 větrných elektráren o jednotlivém výkonu 300 – 500 KW (tedy celkem 170 MW), což je výkon srovnatelný s výkonem jednoho bloku starší uhelné elektrárny (takže žádná velká sláva se nekoná).
Nároky geotermálních elektráren jsou ještě vyšší, neboť se staví ve vulkanických oblastech, kde využívají k pohonu horkou páru. Vhodných oblastí ke stavbě geotermálních elektráren je na světě minimum, přesto existují výjimky – jednou z nich je Island, kde většina jeho energie pochází právě z geotermálních zdrojů. V mnohem menší míře je tato energie využívána ve Francii, na Novém Zélandu, v Kalifornii, Japonsku, Mexiku a na Filipínách. Solární energie je zatím otázkou budoucnosti (dnešní podíl na celkové energetické produkci světa činí 0,01 %), ale pokud vezmeme v úvahu, že na světě je kolem 22 milionů km² pouští, z nichž by alespoň části mohly být použity k výrobě solární energie, představují sluneční elektrárny zajímavou alternativu (pro zajímavost: jen z desetiny rozlohy Sahary by bylo možné získat až 50 terawattů energie, což je pětkrát více než lidstvo potřebuje). Získávání energie, kterou vyvinou vlny v oceánech, je zatím v plenkách, ale odhaduje se, že celkem tato energie představuje hodnotu 342 miliard MJ (tzn. každý metr pobřeží Velké Británie by měl tak celoročně k dispozici 50 – 80 kWh). Jak je vidět, alternativní zdroje mají velký potenciál, ale jeho využití je zatím jen ve hvězdách (více informací na www.alternativni-zdroje.cz).
Hodně diskutovaným tématem je využíváním biolihu jako paliva do automobilů. Zatím jediná země, ve které je biolíh schopen konkurovat fosilním palivům je Brazílie. Avšak tam se ukazuje jedno velké negativum tohoto získávání energie. Biolíh se nejčastěji vyrábí z cukrové třtiny a její pěstování je hojně podporováno státem. V důsledku toho se neustále zvětšují plochy, na kterých se třtina pěstuje. To má za následek nejen častý bankrot okolních farmářů, kteří pěstují „normální“ plodiny, ale i kácení deštných pralesů (někde dokonce i vypalování). Takže to nakonec může znamenat, že vedlejší vlivy výroby biolihu mají na životní prostředí horší vliv, než využívání fosilních paliv. Z toho všeho lze pozorovat, že vše, co se točí kolem alternativních zdrojů energie, nemusí být vždy tou nejlepší volbou a i tady člověk musí postupovat velmi opatrně, aby nenadělal ještě větší škody.
