Kde se nejvíce vyplatí být nezaměstnaný
štítky Osobní finance Zaměstnání čtení na 3 minuty
Nezaměstnanost jistě nikde není lehká či záviděníhodná. Ovšem v některých zemích světa to lidé bez práce mají mnohem jednodušší než v jiných, i když v těchto zemích „nezaměstnanosti zaslíbených“ je tento stav vykoupen vyššími daněmi těch zaměstnaných. A americký magazín Forbes napadlo sestavit právě takový žebříček zemí, který hodnotí shovívavost sociálního systému těchto zemí k těm méně šťastným lidem. Jistě není bez zajímavosti, že v tomto žebříčku jsou na prvních osmi místech země z Evropy, teprve devátý je Izrael a desáté Japonsko.
Zemí, kde se skutečně nejvíce vyplatí být nezaměstnaný, je Dánsko. Tady každý, kdo v minulých třech letech pracoval alespoň 52 týdnů, má nárok až na 90% bývalého platu, a to po dobu maximálně 4 let. Ovšem ne všichni mají nárok na tak vysokou podporu v nezaměstnanosti, jen ti, co si ji takto zvolí – vše se pak odvíjí od výše příspěvku do zvoleného fondu, který se pak pohybuje obvykle ve výši 8% hrubého platu. To, že severské země, jsou proslulé svou sociální sítí, potvrzují i další místa v žebříčku. Norsko se umístilo jako druhé, Finsko jako třetí a Švédsko jako páté. V Norsku daně na pojištění v nezaměstnanosti dosahují u zaměstnanců 7,8% a u soukromníků 10,7%. Za to mohou v nezaměstnanosti pobírat až 87,6% svého platu po dobu jednoho roku. Ve Finsku výše podpory závisí na tom, kolik lidé vydělávali, tedy menší plat se rovná menší podpora. Pro lidi se středním příjmem to znamená až 85,1% po dobu 500 dnů. Švédi nejsou ke svým nezaměstnaným tak štědří jako ostatní skandinávské země, ale i tak dostávají tady nezaměstnaní 80% svých platů po celých 300 dní. Na čtvrtém místě je Lucembursko, nejbohatší stát světa. Tady samotně žijící osoba, která pracovala alespoň půlku z minulého roku, je oprávněna pobírat 80% svého minulého platu. Šesté je Německo, kde se podpora může vyšplhat až na 74,3% bývalého platu obvykle po šest měsíců, ale doba vyplacení dávek se může zvýšit, pokud je nezaměstnanému více než 47 let nebo pracoval 18 měsíců za uplynulé tři roky. Výše daně pro zaměstnance je 3,25% platu a pro soukromníky 6,5% zisku. Jako sedmé se umístilo Nizozemsko, kde mají velmi propracovaný systém podpory v nezaměstnanosti, založený na době, kterou lidé strávili zaměstnaní, stejně tak na výší platu, který pobírali. Nezaměstnaní pobírají 70% svého platu po šest měsíců, ale tato doba může být prodloužena v závislosti na pracovních záznamech daného jedince. Poslední evropská země v žebříčku je Švýcarsko, kde nezaměstnaní pobírají podporu ve výši 70% jejich předchozího platu po dobu 400 dní za předpokladu, že pracovali minulé dva roky alespoň rok; pokud tuto podmínku nesplňují, podpora se jim vyplácí pouze 260 dní. Na devátém místě je Izrael, kde nezaměstnaní, kteří měli průměrné platy, pobírají prvních šest měsíců 70% platu, po dalších šest měsíců se tato procento snižuje. Lidé, kteří měli podprůměrné platy, pobírají 75% jejich bývalé mzdy a vysloužilí vojáci 28% průměrného platu. Desáté je Japonsko. Složitý model podpory v nezaměstnanosti vypočítává konkrétní výši podpory podle výše příjmu, času stráveném jako zaměstnaný a věku pracovníka. Výše podpory může dosáhnout až 67% předešlého platu a vyplácí se od 90 až 150 dnů; ovšem výsledná doba může být prodloužena až na 330 dní, pokud je pracovníkovo odvětví v recesi. Ze žebříčku je patrné, že pokud by si člověk mohl vybrat, tak nejlépe je být bez práce v některé ze skandinávských zemí. Na druhou stranu je zajímavé, že takto štědré systémy podpory nevyústí ke hromadnému zneužívání dávek, neboť právě třeba ve Švédsku mají míru nezaměstnanosti jednu z nejnižších v Evropě. Neplatí tedy úměra štědrosti systému a národní lenosti; možná je tomu právě naopak.
