Platové třídy
štítky Studium Zaměstnání čtení na 3 minuty
Mezi lidmi často dochází k záměně pojmů plat a mzda. Každý zaměstnanec, který pracuje pro stát, a to pro územní samosprávní celek, některý ze státních fondů, příspěvkovou organizaci či školskou právnickou osobu, jenž byla zřízena podle školského zákona, dostává od svého zaměstnavatele za vykonanou práci peněžité plnění ve formě platu. Tím se odlišuje od ostatních zaměstnanců, kteří pracují v soukromé sféře a kteří za jimi vykonanou práci nedostávají plat, ale je jim vyplácena mzda. Při nástupu zaměstnance do zaměstnání mu je písemně vydán platový výměr, který obsahuje informace o platovém stupni, výši platového tarifu a místě a termínu výplaty. Plat je poskytován na základě složitosti, odpovědnosti a náročnosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle výkonnosti pracovníka a jím dosahovaných pracovních výsledků. Podle zákona by ale za stejnou práci měl příslušet všem zaměstnancům stejný plat, který nesmí být nižší než minimální mzda.
Výše platu se tedy odvíjí od zařazení zaměstnance do platového tarifu. Platový tarif je složen z platové třídy, která odráží charakter vykonávané práce, a platového stupně, který odráží délku dosažené praxe. V současné době existuje 16 platových tříd a 12 platových stupňů. Do roku 2003 existovalo platových tříd pouze 12. Důvodem pro zavedení 16 tříd byla snaha o lepší odlišení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Tak například do 1. platové třídy jsou zařazeni zaměstnanci, kteří vykonávají opakující se činnosti, pracují s jednoduchými předměty malé hmotnosti a svoji práci vykonávají v příznivých podmínkách. Do 2. platové třídy spadají ti, kteří vykonávají práci stejného druhu, ale dle přesně vymezených postupů a při práci manipulují s předměty, které si vyžadují zvláštní zacházení. Patří sem například zaměstnání sanitáře, který doprovází nemocné pacienty. Do 3. platové třídy patří ti, kteří pracují s přesně vymezenými vstupy a výstupy a případně mají odpovědnost za zdraví spolupracovníků. 4. skupina představuje pracovníky vykonávající jednoduché odborné práce. Jsou na ně vynakládány mírné psychické nároky a požadováno samostatné řešení některých úkolů. V 5. skupině jsou ti, kteří řeší odbornou práci, jež je součástí určitého systému. Je požadována dlouhodobější paměť, představivost a pozornost stejně tak, jako pro 6.platovou třídu, kde se navíc zaměstnanci dostávají do ztížených pracovních podmínek. V 7. platové třídě zaměstnanci dále sami řeší úkoly a musejí se přizpůsobit náročným podmínkám. V 8. platové třídě již mluvíme o odborné specializované práci, stejně jako ve třídě 9. a 10., ve kterých je třeba řešit komplexní systémy úkolů. Jak již z uvedeného vyplývá, z každou další třídou dochází ke zvyšování nároků na zaměstnance a to především v oblasti týmové práce, schopnosti systémového myšlení a celkové psychické námaze. Podmínky pro zařazení zaměstnance do platového tarifu stanovuje svými nařízeními vláda České republiky. Zaměstnanec je podle charakteru své práce a délky započitatelné praxe zařazen do určitého platového tarifu, na základě kterého je mu určeno platové ohodnocení. Což ale neznamená, že zaměstnanec zůstane v jednom platovém tarifu po celou dobu vykonávání práce. Pokud totiž dlouhodobě dosahuje vynikajících pracovních výsledků nebo plní více pracovních úkolů, než jak to činí jiní zaměstnanci, může mu být zaměstnavatelem udělen osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, ve které je daný zaměstnanec zařazen. Další možností finančního zvýhodnění je poskytnutí mimořádné odměny. Tu zaměstnanec dostane obzvláště za úspěšné splnění zvlášť významného pracovního úkolu.
