Odvážní z Frankfurtu a rozmazlené trhy
čtení na 3 minuty
Že to s tou racionalitou trhů nebude nijak valné, je dávno jasné i jen občasnému pozorovateli finančních trhů. Nedávno trhy šílely kvůli „obavám“ z dopadů negativních sazeb (že jsou tady negativní sazby už několik let, trhy zdá senezaregistrovaly), z levné ropy (odkdy je toto pro Západ negativní?) a z Číny (vždyť už roste už „jenom“ o 7%). Minulý týden zase trhy „vypískaly“ Draghiho a spol., alespoň soudě z vývoje výnosů (dvouleté německé jsou znovu na úrovni počátku února) či kurzu eura proti dolaru (1,12).
Březnové zasedání ECB přitom bylo z pohledu měnově-politických rozhodnutí nejodvážnější od září 2014, kdy začal program odkupu aktiv, byť se při letmém prolétnutí schválených kroků může zdát, že se jedná v podstatě o opakování toho, co jsme už několikrát viděli. Dle očekávání došlo ke zvýšení měsíčních odkupů aktiv ze 60 na 80 mld. EUR a o dalších 10 b.b. (na -0,4 %) klesla depozitní sazba (spolu s ní o 5 b.b. na nulu i hlavní refinanční sazba a na +0,25 % zápůjční sazba). Ohlášení dalších čtyř cílených aukcí dlouhodobé likvidity (tzv. TLTRO) ani slib ECB mít sazby velmi nízké velmi dlouho také žádným měnově-politickým zemětřesením nejsou.
Související
Ďábel je však jako obvykle detailech – a když nahlédneme pod povrch, odhalí se nám subtilně odvážná ECB.
ECB ústy Draghiho řekla, že sice nyní nepředpokládá, že bude muset sazby dále snižovat a že samozřejmě existuje spodní mez, pod kterou sazby nemůžou (právě tato slova si trhy vyložily, jako že více už sazby nikdy neklesnou), ale že se tento výhled může změnit. Jinými slovy: negativních sazeb se nebojíme, a pokud nebudou ani na stávajících úrovních působit na finanční systém jako celek negativně, můžou klesnout dále. Dle ECB byl v minulém roce agregátní efekt na profitabilitu bank kvůli poklesu nákladů na financování bank dokonce pozitivní.
Průlomový je další krok: ECB rozšířila aktiva, která může nakupovat, o dluhopisy investičního ratingu vydané nebankovními společnostmi v EMU. Nemluví se zde o „nefinančních“ korporacích, ale toliko o nebankovních, těchto aktiv je hodně (jako kolaterál v klasických refinančních operacích akceptuje ECB zhruba 1440 mld. EUR korporátních dluhopisů), dle mého seale navíc jedná o první krůček k odkupům rizikovějších aktiv. ECB se definitivně zbavuje své trichetovsko-německé dogmatičnosti a domnívám se, že pokud by to bylo nutné, je nynímentálně připravena odkupovat třeba i půjčky z bilancí bank.
A zatřetí, modality programu TLTRO-II dělají z ECB asi první centrální banku s negativní refinanční sazbou! Pokud totiž banky splní stanovené podmínky (i.e., objemnových úvěrů), může být pro ně sazba z TLTRO-II dokonce na úrovni depozitní sazby. Jinými slovy, banky si, podobně jako některé vlády, můžou půjčit a dostat za to zaplaceno! Vzhledem k tomu, že v posledních dvouaukcích prvního programu TLTRO byl už zájem minimální (15,6 a 18,3 mld. EUR), je to určitě mocný stimul pro poptávku po penězích.
Ačkoliv jsou efekty tohoto programu nejisté, rozmazleným trhům zatímuniká, že březnová zpráva z Frankfurtu je jasná: myslíme to skutečně vážně. A z toho, že se na tiskovce Draghinevyjádřil odmítavě ani k tak esoterickému nástroji politiky jako jsou „helikoptérové peníze“ je zřejmé, že partie z Frankfurtu je pomalu připravena udělat cokoliv, aby inflaci pomohla nahoru.
