Jak čelit rizikům (z nejrůznějších úhlů pohledu)
čtení na 3 minuty
Dnešní komentář bude o schopnosti čelit rizikům ve sférách, které spolu na první pohled nemají příliš společného. Jejich společným jmenovatelem je to, že se odehrávají na evropském integračním hřišti. A jejich úspěch by vedl k tomu, že se toto integrační hřiště uchová i pro příští generace a naplní nemalá očekávání s ním spojovaná. Nikoliv pouhou shodou okolnosti se právě agenda unijních institucí této snaze intenzivně věnovala.
První schopnost pokrýt riziko se týká způsobu ochrany dat a datových toků při jejich přesunech přes Atlantik z EU do USA či opačně. Právě v současné době je vyvíjeno značné úsilí na vytvoření a přijetí Štítu pro ochranu osobních údajů (Privacy Shield) a zajištění toho, aby při stále potřebnějším a poptávanějším přesunu dat mezi EU a USA byla na straně jedné zaručena základní občanská práva na ochranu osobních dat, a současně aby systém ochrany nepředstavoval restrikci pro hladkost jejich transferu a tím i omezení a překážku pro firemní konkurenceschopnost. Nalezení potřebné rovnováhy mezi oběma cíli bude znamenat odstranění jednoho z nejvýznamnějších rizik pro rozvoj moderních ekonomických odvětví a sektorů.
Související
Tyto dny jsou současně ve znamení rizika omezení fungování Schengenského prostoru; v daném případě zatím žádná hmatatelná a jednoznačná rizika tohoto omezení nejsou na stole politické agendy, nicméně značně proměnlivá a nevyzpytatelně se vyvíjející realita může vyústit ve vytažení „plánu B“, který bude přímo či nepřímo spočívat v omezení funkčnosti Schengenu. To by představovalo jeden z největších zářezů do stávající unijní architektury, neboť Schengen není pouhý symbol, ale i zcela reálný přínos v oblasti mobility osob, zboží, služeb i kapitálu, jež je bezprostředně nabídnut běžnému občanu EU. Lze spekulovat, do jaké míry by omezení Schengenu vyvolalo negativní dopad i na ostatní oblasti volného trhu v Unii a tento by pozvolna utlumilo a vytlačilo zpět to teritorií vymezených národními hranicemi. V tomto okamžiku bychom mohli přestat hovořit o skutečné Evropské unii. Naplnění tohoto rizika bychom měli být schopni velmi vehementně zabránit.
Riziko, že počet členských zemí EU poprvé v době integrační historie klesne, je spojováno s chystaným britským referendem. Předseda Evropské rady Donald Tusk ve smyslu zabránění „Brexitu“ a ve prospěch zachování jednoty EU zveřejnil jako reakci na požadavky britského premiéra Davida Camerona návrh čtyř bodů ve prospěch zachování unijní celistvosti v přesvědčení, že společné zájmy jsou podstatně silnější než to, v čem se Británie s většinou EU není schopna shodnout. Tyto body zahrnují správu ekonomických záležitostí, tedy governance (v podobě stanovení zásad, zajišťujících vzájemný respekt mezi členskými státy, účastnícími se završování a prohlubování Hospodářské a měnové unie (EMU) a těmi, kteří se tohoto projektu neúčastní; měl by být vytvořen mechanismus záruk ohledně otázek, které nečlenské země euro-zóny znepokojují, aniž by bylo možné vetování nebo vynucené odkládání) ; konkurenceschopnost (závazek o zvýšeném úsilí k posílení konkurenceschopnosti, včetně pravidelného vyhodnocení pokroku při zjednodušování legislativy a snižování zátěže podniků od nadměrné byrokracie) ; svrchovanost (Velká Británie se nezúčastní prohlubování politické integrace; dojde k zajištění respektování zásady subsidiarity na základě podnětů vznesených národními parlamenty) ; sociální dávky a volný pohyb (dojde k zajištění mechanismu pro efektivní postup proti zneužívání práva volného pohybu).
Poslední množina úsilí o pokrytí rizika se týká schopnosti měnové politiky čelit problému nulové inflace či v některých státech deflace. Toto téma v minulých dnech rezonovalo několikrát z úst nejčelnějších představitelů Evropské centrální banky, jež se pokoušeli vyvolat optimismus ohledně účinnosti jimi zvolených opatření v průběhu loňského roku, přičemž však druhým dechem dodávali, že účinné páky na předurčení cen strategických komodit vskutku k dispozici nemají a zda by v nynějších podmínkách nebylo vhodné přizpůsobit kvantifikaci cíle střednědobé cenové stability kamsi k nule (namísto nynějších a nesplnitelných 2 %).
