Dluhopisová brzda ČNB
čtení na 2 minuty
ČNB se nelíbí objem státního dluhu, který je v držbě českých bank, a chce zatáhnout za dluhopisovou brzdu. Prozatím nevím, co tímto krokem ČNB sleduje, hypotézse však několik nabízí.
Možná je to jenom omyl – to, kolik mají české banky vládních dluhopisů v poměru k aktivům, totiž nenípříliš důležité. Je totiž obecně známé, že české banky jsou nejlépe kapitalizovány v Evropě a můžou si tak dovolit i větší koncentraci státního rizika – konec konců, podobně „mnoho“ dluhopisů mají v portfoliích slovenské (či slovinské) banky, kde je rovněž kapitálová přiměřenost výrazně nad regulatorní hranicí.
Související
A možná, že se jedná o další utajený pokus o uvolnění měnové politiky, podobně jako „tichá“ intervence, kterou ČNB provedla v posledních měsících (ČNB nyní totiž, jak plyne z jejích slov na posledních dvou zasedáních, už cílí na korunu slabší než je oficiální cíl27 korun za euro). Nabízí se zde tak vysvětlení, že ČNB sice chce, aby se do reálné ekonomiky dostávalo více peněz, které nyní končí ve státních dluhopisech, ovšem nechce se jízavést měnově-politicky čistéopatření (např. v podobě negativní sazby na depozitech.
Navíc – ignorujíc na chvíli fakt, že bankysamy nejsouvůbec nadšené z toho, že musí kupovat dluhopisy nabezprecedentně nízkých výnosech (nízká kreditní poptávka z ekonomiky a mnoho likvidity je však k tomu tlačí), nemyslím si, žeby případná výsledná větší angažovanost bank vůči privátnímu sektoru na úkor sektoru vládního z hlediska celkového rizika sektoru něco řešila. V situaci, kdy se držba státních dluhopisů stane pro české banky skutečným problémem, budou již totiždost pravděpodobněněkolik čtvrtletí zápasit s mizernou situací privátních dlužníků.
A zatřetí, možná je všechno mnohemjednodušší – ČNBse prostě nemůže dívat na bezzubost vznikajících pravidel o fiskální brzdě a chce aspoň trochuztížit zadlužování státu. Při pohledu na vývojrozpočtu v posledních dvou letech a blížící se volby je to myšlenka jistě chvályhodná. Bohužel, jediným výsledkem bude marginálně vyšší neochota bank financovat stát a marginálně vyšší náklady na obsluhu dluhu.
