Nový zákoník práce – cestovní náhrady

K nejvýznamnější změně došlo rozdělením cestujících zaměstnanců na dvě kategorie a to na státní zaměstnance (zaměstnanci státu a jeho organizačních složek) a na zaměstnance ostatní (Část VII. hlava 2 a 3). Každá skupina má určené své sazby náhrad.

Za zmínku stojí porovnání §6 Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, odst.. 7, písmeno a) Zákona o daních z příjmů, které uvádím pro porovnání ve znění platném do 31.12. 2006 a ve znění platném od 1.1. 2007.

(7) Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně §3 odst. 4, dále nejsou

Znění platné do 31.12.2006:

1. náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené zvláštním předpisem, jakož i hodnota stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách, vyplácí-li zaměstnavatel vyšší náhrady, jsou částky, které překračují výši stanovenou zvláštním předpisem, zdanitelným příjmem podnikatele odstavce 1, a to i v případě, že tento zvláštní předpis výplatu vyšších náhrad neomezuje,

Znění platní od 1.1. 2007:

1. náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem pro zaměstnance zaměstnavatele, který je státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů nebo školskou právnickou osobou zřízenou podle školského zákona (dále jen „do výše stanovené zvláštním předpisem“), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1,

Tato úprava navazuje na novou úpravu cestovních náhrad, která je od 1.1. 2007 zařazena do nového zákoníku práce, a kterou je zcela zrušen předchozí zákon o cestovních náhradách. Jak je zřejmé z porovnání starého a nového znění, jsou v případě cestovních náhrad zaměstnanci rozděleni do dvou kategorií. Zaměstnanci státu a jeho organizačních složek, kterým zákon umožňuje navýšení náhrad v určeném rozpětí (§176 Zákoníku práce) a na zaměstnance ostatní, kteří mají náhrady fixní (§ 163. Zákoníků práce).

V návaznosti na uplatňování cestovních náhrad je nutno ještě zmínit nové průměrné ceny pohonných hmot pro zaměstnance, kteří používají svůj soukromý automobil pro pracovní cesty. Jedná se o vyhlášku č. 577/2006 Sb., vydanou Ministerstvem práce a sociálních věcí, kterou se pro určení výše náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu pro rok 2007 stanoví následující průměrná cena pohonných hmot za 1 litr:

Tyto průměrné ceny se použijí pouze v případě, že zaměstnanec neprokáže skutečnou cenu pohonné hmoty dokladem od benzinové pumpy. Na rozdíl od let minulých, kdy Zákon o cestovních náhradách neřešil zda doklad, kterým zaměstnanec prokazuje cenu pohonných hmot, přímo souvisí s vykonanou pracovní cestou, nové znění v Zákoníku práce §158 odst. 3 již přímo určuje povinnost, že doklad, kterým se prokazuje cena pohonných hmot musí souviset s vykonanou pracovní cestou. Pokud zaměstnanec prokazuje cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen.

Jiný postup je zvolen v případě OSVČ. Jedná se o Pokyn D-306 o průměrných cenách pohonných hmot, které lze použít pro výpočet výše náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty ke stanovení základu daně z příjmů za zdaňovací období roku 2006. Tento pokyn je vydáván ministerstvem financí. Na rozdíl od zaměstnanců, pro které jsou průměrné ceny pohonných hmot určeny za účelem uspokojování nároků zaměstnance v běžném roce, jsou průměrné ceny pohonných hmot OSVČ součástí daňového práva a jsou určeny pro výpočet daňově uznatelných nákladů OSVČ za předchozí zdaňovací období. Jedná se o osoby samostatně výdělečně činné využívající k podnikání automobil, který není zařazen do obchodního majetku firmy – soukromý automobil. V takovém případě mohou OSVČ za rok 2006 použít ke snížení základu daně tyto ministerstvem financí stanovené ceny:

OSVČ může uplatnit i ceny vyšší, v takovém případě musí doložit nákupní cenu dokladem od čerpací stanice.

Závěrem je dobré ještě upozornit na skutečnost, že jak zaměstnanci tak osoby samostatně výdělečně činné kromě průměrné ceny pohonných hmot mohou od základu daně při použití soukromého vozidla ke služebním účelům odečíst ještě tzv. kilometrovné. To zůstává pro rok 2007 stejné jako v roce minulém a činí 3,80 Kč za ujetý kilometr pro osobní automobil a 1,–Kč pro motocykl a tříkolku. Kilometrovné je stejné jak pro zaměstnance tak pro OSVČ.

Pavel Nádvorník