Schengenský prostor a Česká republika
štítek Politika čtení na 3 minuty
Pár dní před letošními Vánoci, 21. prosince 2007, vstoupí Česká republika do Schengenského prostoru. Tímto krokem se Česká republika ještě více zapojí do evropského integračního procesu. V dnešním článku se budeme věnovat podstatě Schengenu, jeho historii.
Historie schengenského prostoru
Schengenská dohoda o volném pohybu osob byla podepsána 14. června 1985 v malém lucemburském městečku Schengen., které leží v blízkosti francouzské a německé hranice. Původně vznikla jako běžná mezistátní smlouva, kterou uzavřelo 5 evropských států – Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. Tyto země se v ní zavázaly, že postupně odstraní hraniční kontroly na společných hranicích a zavedou úplnou svobodu pohybu osob. K dosažení cíle došlo 10 let po podpisu smlouvy. Schengenský prostor, jak jej známe dnes, funguje od 26. března 1995. K Schengenu postupně přistupovaly další evropské země. V roce 1990 vstoupila Itálie, v následujícím roce Španělsko a Portugalsko. K dalšímu rozšíření došlo v roce 1992 – Řecko, 1995 – Rakousko a 1996 – Švédko, Dánsko a Finsko. Vstup Švédska a Finska měl za následek také přistoupení Norska a Islandu. Tyto státy, jež nejsou členy Evropské unie, tvoří totiž spolu se Švédskem a Finskem tzv. Nordickou pasovou unii a vstup těchto zemí do schengenského prostoru zakládal potenciální konflikt mezi těmito dvěma systémy. Tento problém byl tedy vyřešen začleněním Norska a Islandu do Schengenlandu formou přidruženého členství. **Z členských států Evropské unie do Schengenu nepatří Velká Británie a Irsko, kterým to umožňuje jim to trvalá výjimka, kterou si tyto dva státy vyjednaly při podpisu Amsterdamské smlouvy. **
Podstata schengenského prostoru
Podstatou schengenského systému je odstranění policejních kontrol na vnitřních hranicích Schengenlandu. Obyvatelé členských zemí schengenského prostoru cestují po Evropě zcela svobodně s platným občanským průkazem či cestovním pasem. Tato svoboda pohybu po členských zemích však není absolutní – policie může provádět kontroly podezřelých osob a v případě bezpečnostního rizika lze dočasně zavést i systematické kontroly všech osob překračujících určitou státní hranici. Pro ochranu vnitřních hranic schengenského prostoru byla vytvořena databáze SIS – Schengen Information System. Do této databáze se zanášejí osoby, které jsou pro EU nějakým způsobem nebezpeční, resp. jim byl zakázán vstup do jiného státu schengenského prostoru. Hraniční policie může takovým osobám zabránit ve vstupu na území Schengenu.
Vůči třetím zemím uplatňují země schengenského prostoru stejnou vízovou a azylovou politiku. Důležitým krokem v harmonizaci vztahů s třetími zeměmi bylo zavedení tzv. schengenského víza. Toto vízum, vydané jedním členským státem, umožňuje občanovi třetí země vstup na území ostatních členských států Schengenlandu.
Schengen a Česká republika
Česká republika se stala členem schengenského prostoru 1.5.2004. Po datu vstupu však na jejích hranicích s ostatními členy EU ještě po nějakou dobu probíhaly systematické policejní kontroly fyzických osob. Příčinou toho byla neexistence Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II). Další podmínkou zrušení hraničních kontrol bylo prokázání plnění schengenských bezpečnostních standardů (zejména ochrana vnější hranice) – o uznání efektivního plnění těchto standardů měla rozhodnout Rada EU. 21. prosince 2007 se Česká republika spolu s Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Slovenskem, Litvou, Estonskem, Lotyšskem a Maltou stane plnoprávným členem Schengenu. Kypr zatím do Schengenu nevstupuje, neboť chce počkat, až bude dovršen SIS II. Členství v schengenském prostoru má však i stinné stránky. Informační systém ještě není příliš dokonalý a odstranění hraniční policie může vést k růstu kriminality.
