Řízení pohledávek
štítek Studium čtení na 2 minuty
Podle definice představuje pohledávka právo věřitele žádat na dlužníkovi určité plnění. Nejčastěji podniky řeší pohledávky za svými odběrateli. Vznik pohledávky znamená, že zákazník podniku neplatí v hotovosti při převzetí zboží, ale že je mu umožněna pozdější platba na fakturu. Pohledávkami se u nás začali lidé zabývat v průběhu devadesátých let, kdy se vyskytovalo mnoho odběrů na fakturu, které však nikdy neměly být zaplaceny, dále docházelo ke kriminálním postupům při vymáhání pohledávek a následně k útěkům dlužníků do ciziny apod.
Mnoho podniků muselo svoji podnikatelskou činnost ukončit. Příčinou byly právě velké objemy nezaplacených pohledávek, které způsobily krizi likvidity. Z výše uvedeného i z každodenní podnikatelské praxe jasně vyplývá, že je nesmírně důležité, aby se podniky zabývaly problematikou řízení pohledávek. Správa respektive řízení pohledávek je stručně řečeno takový soubor pravidel a postupů, který vede k minimalizaci rizika spojeného s nesplacením pohledávek odběrateli. Tato pravidla a postupy je potřebné přesně určit pomocí vnitropodnikové směrnice. Ta jednoznačně, jasně a kontrolovatelně pro jednotlivé kategorie odběratelů stanoví lhůty splatnosti, úvěrové limity, způsob zajištění pohledávek, termíny a způsoby upomínek, mimosoudního a soudního vyrovnání. Dojde tak k eliminaci subjektivních pohledů na situaci, osobních vazeb ke dlužníkovi, možnosti uplácení, poskytování protislužeb apod. Pravidla se mohou samozřejmě lišit pro jednotlivé skupiny dlužníků, ale jejich striktní dodržování je vždy pro danou skupinu závazné. Pro podniky je zásadní otázkou, kdy se mají jako věřitelé pohledávkou zabývat. Odpověď je pro ně jednoznačná. Pohledávkou je třeba se zabývat hned v okamžiku jejího vzniku. Tak dochází k výrazné eliminaci pozdějších problémů spojených s platební neschopností dlužníků. Řízení pohledávek může být zabezpečeno vlastními pracovníky podniku nebo může být svěřeno specializované firmě a to hlavně v těch případech, kdy má podnik větší množství odběratelů. Cena služby by neměla převyšovat náklady, které by podnik vynaložil, pokud by prováděl tuto činnost ve vlastní režii. Navíc renomované firmy disponují výkonným software a školeným personálem, což přináší další výhodu. Pohledávky za odběrateli po lhůtě splatnosti spadají do problémových aktiv podniku a mohou vyvolávat krizové situace a pokud nedojde k jejich zaplacení, mohou vést až k ekonomickému kolapsu.
Jakmile dojde ke vzniku takových pohledávek, je třeba se zajímat o jejich vymáhání. K tomu, aby pohledávka byla odběratelem co nejdříve zaplacena, lže využít různých metod. Tou nejrychlejší a nejsnadnější je zveřejnění dlužníka. To je pro věřitelský podnik bezplatné a pravděpodobně přinutí dlužníka k úhradě pohledávky. A pokud ne, je to stále ta nejrychlejší a bezplatná metoda. Veřejně uvedenou pohledávku navíc může od podniku někdo přímo odkoupit a tím pomoci situaci vyřešit. Zveřejněné pohledávky jsou monitorovány takzvanými vymáhacími společnostmi, které pak nabízejí své služby bez toho, aniž by bylo nutno je přímo oslovovat.
Pokud podnik nechce zveřejňovat své pohledávky, může využít služeb některé z inkasních agentur, které musí poskytnout všechny potřebné informace týkající se vymáhané pohledávky. Podniky se samozřejmě snaží předcházet vzniku nedobytných pohledávek a to především správným výběrem obchodních partnerů.
