Hrozí světu hladomor?
čtení na 3 minuty
Poté co jsme si již zvykli na americkou hypoteční krizi a na oslabování světové ekonomiky, tak tyto problémy se přelily do nové krize. Ceny základních potravin raketově vystřelily vzhůru. Pro obyčejného Evropana to však znamená, že jen ceny těchto potravin jsou vyšší, ale nijak ho to neohrozí na životě. Úplně jiná je však situace v rozvojových zemích, po celém světě hladoví 73 milionů lidí. Ve světových mediích se pro tuto krizi postupně ustaluje označení „silent famine“ (tedy něco jako tichý hladomor).
Podle OSN ceny základních potravin (tj. obilí, rýže, kukuřice apod.) meziročně vzrostly o 35%, od roku 2002 o 65%. Tuna rýže nedávno překročila magickou hranici 1000 dolarů za tunu a někteří experti předpokládají, že může dosáhnout ceny až 1300 dolarů za tunu. Za tímto ohromným skokem, stojí několik faktorů, například nedostatek způsobený letošní neúrodou v některých oblastech (v Indii záplava krys zkonzumovala stovky tisíců tun obilí a kukuřice) a zvyšující se poptávka (hlavně a Asii) kvůli neustále rostoucímu počtu světového obyvatelstva. Také výroba biopaliv z těchto potravin, zapříčinila jejich nedostatek a vyhnala ceny nahoru. Právě biopaliva mnozí považují za hlavního viníka. Spousta zemědělců pod vlivem ekologického šílenství přešla na tyto plodiny. Například ve Spojených státech 1 ze 4 bušlů (cca 36,3 litrů) obilí šel na výrobu etanolu. Také k tomu přispěl plán Evropské unie, která požadovala, aby do roku 2010 bylo alespoň 10% biopaliva přimícháno do pohonných hmot. Jelikož základní potraviny byly pěstovány, aby „nakrmili“ naše automobily spíše než lidi, stalo se, že tato snaha o čistější ovzduší dohnala miliony lidí na pokraj hladomoru. Některé země jako Indie a Vietnam (které jsou hlavními světovými producenty rýže) omezili export, aby si udrželi, co největší zásoby pro své obyvatele, ovšem tím jen přispěli ke zhoršení situace. Thajsko spolu se svými sousedy zvažuje vytvoření rýžového kartelu, podobného OPEC (což je organizace sdružující vývozce ropy), díky kterému by měli přímý vliv a kontrolu nad cenami rýže. Argentina, Kazachstán a Čína uvalily restrikce na vývoz obilí ze stejných důvodů. Před omezováním vývozu opakovaně varují jak Světová banka, tak i Světová obchodní organizace. OSN plánuje rychlou pomoc postiženým zemím, v rámci svého Food World Programme stanovilo dotaci 500 milionů dolarů. Spojené státy uvažují nad posláním 350 milionů dolarů. Světová banka chce také pomoci několika desítkami milionů dolarů, navíc chce v příštím roce zdvojnásobit úvěry pro africké farmáře na 800 milionů dolarů. Jako nejvíce postižené země jsou uváděny Indie, Čína, Haiti, Bangladéš, Pobřeží slonoviny a Etiopie. Mezitím média již zaznamenala první případy smrti hladem. Postiženými zeměmi zmítají protesty a nepokoje vyvolané právě touto potravinovou krizí. Thajští farmáři spí na svých polích, kvůli obavě před zloději rýže. Je důležité, aby svět začal jednat rychle. Obyvatelé rozvinutých zemí, jsou přímo závislí na potravinách právě z těchto rozvíjejících (vždyť kolik z nás Evropanů by se umělo ještě dnes vrátit k zemědělství?). Možná, že jde jen o souhru několika náhodných faktorů, ale taky je možné, že hlad a nedostatek základních potravin bude pokračovat a že se přenese i do našich zemí. Je potřeba si uvědomit, že i my máme odpovědnost za chudé právě proto, že jsme bohatí. Vždyť je docela dobře možné, že naše bohatství je založeno právě na bídě těch druhých.
