Československo čekalo na opětovné členství v MMF a SB 36 let
štítek Stalo se čtení na 3 minuty
Československo bylo v roce 1944 jedním ze zakládajících členů Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB). V roce 1953 ale bylo v souvislosti s „měnovou reformou“ vyzváno k vystoupení kvůli neochotě poskytovat potřebné ekonomické údaje, což je jedna ze základních členských povinností. Na konci roku 1954 bylo z řad MMF i Světové banky vyloučeno. Před 20 lety, 20. září 1990, Československo do obou organizací opět vstoupilo. Na členství tak země čekala 36 let. V lednu 1993 se staly členem MMF samostatné Česko a Slovensko.
Otázka opětovného vstupu do MMF byla nastolena již koncem 60. let a potom v polovině 80. let, v lednu 1990 požádal o opětné přijetí tehdejší federální ministr financí Václav Klaus. V březnu 1990 přijela do ČSFR zjišťovací mise MMF a na základě jejích poznatků byla země přijata do MMF a SB. Příslušné dokumenty podepsal ve Washingtonu Václav Klaus, který jednal z pověření Federálního shromáždění a prezidenta republiky Václava Havla. Současně se vstupem do Světové banky se ČSFR stala členem dalších tří přidružených organizací banky.
MMF a SB založilo Československo spolu s dalšími více než čtyřmi desítkami zemí na mezinárodní měnové a finanční konferenci Spojených národů, která se konala v červenci 1944 v Bretton-Woodsu. Cílem této specializované agentury OSN, která má v současnosti 187 členských zemí, je napomáhat mezinárodní měnové spolupráci, usnadňovat vyrovnaný růst světového obchodu, podporovat stabilitu směnných kurzů a napomáhat členským zemím při odstraňování deficitů platební bilance. Každá členská země má stanovenu splatnou kvótu, které jsou stanoveny podle ekonomické síly dané země. K dosažení svých cílů má MMF zdroje ve zlatě a národních měnách členských států, jež mohou být poskytnuty členům, kteří se potýkají s problémy platební bilance. Jako hlavní rezervní aktivum a zúčtovací jednotku si MMF vytvořil rezervní měnu zvanou zvláštní práva čerpání (SDR).
Staronové členství Československa, respektive České republiky v MMF je rozděleno do několik etap. První fáze byla ve znamení úvěru na podporu stabilizačního a liberalizačního ekonomického programu československé vlády ve výši 1,783 miliardy dolarů, který fond schválil v lednu 1991. Prostředky uvolňoval postupně během roku 1991 a počátkem roku následujícího na základě plnění makroekonomických kritérií. V dubnu 1991 schválila federální vláda zvýšení členské kvóty v přepočtu o 308,4 milionu dolarů, ze 708 milionů na 1,016 miliardy dolarů. Následovala další pomoc, například na podporu privatizace.
Po rozpadu federace fond převedl členství na obě nové republiky a příspěvkové kvóty propočítal na poměr 2,29 : 1. Podle hrubého přepočtu to představovalo 823,08 milionu dolarů pro ČR a 359,33 milionu pro Slovensko.
Přelom ve vztahu ČR a MMF nastal v polovině roku 1994. ČNB tehdy rozhodla o předčasném uhrazení splátek dluhu MMF za rok 1995 a Česko také splatilo 471 milionů dolarů, které měly být původně uhrazovány v letech 1996 – 1999. Česká republika tak přestala být jako první z transformujících se zemí střední a východní Evropy dlužníkem MMF a již řadu let sehrává v rámci MMF věřitelskou roli.
Česká republika tak například přispívala do programů, jejichž cílem je snižování chudoby a zvyšování hospodářského růstu v chudých rozvojových zemí a jejich oddlužení. Nyní se podílí například na pomoci zemím, které se dostaly do finančních potíží během současné globální hospodářské krize.
Vrcholným řídícím orgánem MMF je Rada guvernérů (Board of Governors). V té je každá země zastoupena jedním guvernérem a jeho zástupcem. Guvernérem je obvykle šéf centrální banky. Za vedení každodenní agendy MMF e odpovědná Rada výkonných ředitelů (Executive Board). Guvernérem za ČR se stane Miroslav Singer, který byl guvernérem ČNB jmenován prezidentem od července po odchodu Zdeňka Tůmy z funkce.
Poctou pro ČR bylo rozhodnutí MMF a SB uspořádat pravidelné výroční zasedání v roce 2000 v Praze. Zářijový summit MMF a SB v pražském Kongresovém centru provázely několik dnů trvající masové protesty proti ekonomické globalizaci, při nichž radikální odpůrci obou institucí vyprovokovali v ulicích potyčky s policií a způsobili rozsáhlé škody.
