Politika merkantilismu
čtení na 2 minuty
Zavítejme dnes do historie a připomeňme si jeden z významných ekonomických mezníků minulosti. Bylo to právě v období osvícenství, na přelomu 17.a 18. století, kdy se rozvíjel merkantilismus.
Slovo „merkantilismus“ má svůj původ v latině (mercator – obchodník, Mercurius – římský bůh obchodu). Za otce buržoazního merkantilismu je považován francouzský ekonom, právník a ministr financí Jean-Baptiste Colbert, který působil ve službách kardinála Mazarina. Mezi jeho hlavní aktivity patřila podpora vzniku obchodních společností pro styk se zámořím a kolonizaci Kanady a Lousiany, rozvoj manufaktur, svým politickým a ekonomickým dílem přispěl ke sjednocení francouzského zákonodárství. V politice merkantilismu je hlavní zásadou to, že musí převažovat vývoz nad dovozem. Aby země měla velké zásoby drahých kovů, které v té době fungovaly jako velké bohatství, musela mít dobrou bilanci na světovém trhu, musela tedy více vyvážet než dovážet. Když někdo dovážel do jiné země více než ta země vyvážela, začala mu ta země dlužit a tedy musela vydat trochu ze svých drahých kovů. A o tom merkantilismus je. Hlavní zásady merkantilismu:
- bohatství se vytváří hlavně při obchodních vztazích (mezinárodní obchod)
- bohatství země se určuje podle vlastnictví drahých kovů
- podpora průmyslových odvětví, která vytváří konečné produkty
- cílem obchodu je aktivní obchodní bilance
- k tomu je zapotřebí státní subvence, dohled a případný zásah státu
Merkantilní systém zcela nepochybně podpořil rozvoj začínajícího průmyslu v zemích, kde předtím žádná průmyslová výroba nebyla. Budovala se kanalizace, stavěly se nové silnice, celkově merkantilismus přispěl ke zlepšení infrastruktury. Nová průmyslová odvětví přinesla nová pracovní místa, tedy se zmenšila chudoba a nezaměstnanost. Posílilo také postavení kupců ve společnosti.
V habsburské monarchii došlo k rozvíjení teoretických a praktických zásad merkantilismu ve 2. polovině 17. století Základním prvkem bylo zřizování manufaktur, zákaz vývozu surovin do zahraničí a naopak dovoz nedostatkových surovin, zvýšení dovozních cel a rozšíření průmyslové výroby. Následkem toho ovšem začínají mít problém cechy, které fungují už od středověku. Roku 1710 bylo zřízeno tzv. merkantilní kolegium, které od 1728 zaměřovalo svou činnost na zřizování výsadních obchodních společností, na podporu textilních manufaktur (oblast severních Čech) a skláren. Od roku 1737 existovala současně také jednotná celní politika v celém habsburském mocnářství. Po roce 1731 vznikl tlak na novou organizaci cechovního zřízení vydáním cechovního patentu a 1739 zveřejněním cechovních artikulí. Merkantilismus vytvořil v manufakturním období v českých zemích na konci 18. století předpoklady k přechodu do stadia průmyslové revoluce.
Ovšem stinná stránka merkantilismu dopadla především na obyvatele kolonií – stali se oběťmi vykořisťování, byli najímáni na těžké práce (především těžba drahých kovů) atd.
