EU se nedohodla o délce pracovního týdne
štítek Stalo se čtení na 3 minuty
Členské státy Evropské unie a europoslanci se ani v závěrečném kole jednání v pondělí a v noci na úterý nedokázali shodnout na tom, jak dlouhý by měl být v unii pracovní týden a jaká nová pravidla by v tomto směru měla v EU existovat.
Informovalo o tom české předsednictví EU. Navzdory pěti letům jednání o revizi směrnice o pracovní době tak nadále zůstane v platnosti stávající předpis z roku 1993. Spor se vedl kolem stanovení maximální délky pracovního týdne a kolem výjimek umožňujících překročení tohoto limitu.
Europoslanci loni v prosinci odhlasovali, že maximální pracovní doba nesmí být delší než 48 hodin týdně bez výjimek. Státy EU se přitom loni v červnu dohodly na tom, že výjimky možné jsou. Ve většině členských států včetně Česka je pracovní doba stanovena na 40 hodin týdně. Mnohé členské státy však z maximální pracovní doby využívají výjimku (takzvaný opt-out). V tom případě nynější legislativa v unii umožňuje pracovat například až 78 hodin. Europarlament chce používání těchto výjimek, jež využívá 15 z 27 členských států, časem zrušit. Rada EU v čele s českým předsednictvím navrhovala snížit stávající limit maximální týdenní pracovní doby na 60 až 65 hodin. To však europoslanci odmítli.
„Na výsledek jednání měly nepochybně vliv blížící se volby do Evropského parlamentu. Poslanci v této době nebyli ochotni přistoupit na dohodu, která by ovšem zlepšila situaci zaměstnanců a zároveň vedla k pružnějšímu pracovnímu trhu. Ten Evropa potřebuje v době hospodářského útlumu,“ uvedl vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který v jednáních s europoslanci zastupoval členské státy.
V unii v současnosti stále platí směrnice z roku 1993, jež říká, že zaměstnanci nesmějí pracovat v průměru déle než 48 hodin týdně, je ale možné připustit výjimky. Členské státy tyto výjimky uplatňují tehdy, když potřebují vyřešit situaci v sektorech s pravidelným výkonem pracovní pohotovosti, například ve zdravotnictví, v požární ochraně nebo i v dopravě. „Pro celou řadu členských zemí EU je zachování této možnosti velmi zásadním problémem,“ řekl už před časem Nečas. Kvůli neústupnosti europoslanců se podle ministra z zřejmě z uplatňování této výjimky stane pravidlo.
Nečas předpokládá, že po neúspěchu jednání o novele směrnice se počet zemí, které uplatňují výjimky z maximální pracovní doby, v blízké budoucnosti rozšíří. Podle něj tak budou řešit nedostatek pracovníků a složitou situaci v sektorech s pracovní pohotovostí. „Čím větší bude počet zemí, které používají opt-out, tím obtížnější bude tuto výjimku v budoucnu zrušit,“ řekl Nečas. „Pokud parlament skutečně chtěl zlepšit situaci zaměstnanců, měl přijmout návrhy Rady,“ dodal.
Unii tlačily k dohodě o nových pravidlech rozsudky Evropského soudního dvora (ESD), které hrozí vážnými dopady na státní rozpočty. Právě množící se žaloby k ESD proti zemím, které porušují nynější směrnici, vedly k tomu, že Evropská komise v roce 2004 navrhla novou směrnici. Ministr Nečas v lednu novinářům řekl, že pokud se nyní nepodaří dojednat dohodu mezi europoslanci a členskými státy, mohou hrozit další žaloby u ESD.
Podle průzkumu institucí EU z minulého roku zhruba 15 procent Evropanů pracuje déle než 48 hodin týdně. Častěji se to týká samostatně výdělečně činných osob než zaměstnanců. Pracovní doba přesahující maximum dané směrnicí je podle podkladu spíše mužskou záležitostí. Co se týče odvětví, nejčastěji se dlouho pracuje v zemědělství, v pohostinství, v hotelech a na stavbách. Týká se to asi 20 procent lidí zaměstnaných v těchto odvětvích.
Zdroj: Finanční noviny
