Komerční televize u nás a jinde ve světě
čtení na 2 minuty
Když v roce 1994 začala v České republice vysílat Nova, bylo z toho velké pozdvižení. Vždyť divák zvyklý na poněkud fádní a neprůbojný program České televize, dostal konečně něco nového, co do té doby mohl vidět tak snad na západních (hlavně německých) komerčních kanálech, jimž ovšem ale každý nerozuměl. Netrvalo to dlouho a Nova ovládla český národ, tedy alespoň co se sledovanosti týče.
Úspěch Novy nastartoval boom komerčních televizí po celé střední a východní Evropě. Americká společnost CME, která vlastnila Novu, rozjela podobné projekty například i na Slovensku s velmi úspěšnou Markýzou, nebo také ve Slovinsku, Rumunsku a na Ukrajině, kde všude také slavila úspěch. Ale třeba v Polsku byla situace pro komerční televize mnohem složitější. Sice již v roce 1992 tam vysílala soukromá satelitní televize Polsat, která avšak ani v nejmenším nemohlo konkurovat veřejnoprávní TVP. V roce vstoupila na polský trh také CME se svou stanicí TVN, ale již v roce 1998 se CME z Polska stáhla kvůli nízké sledovanosti. Teprve v poslední době přeje polským komerčním televizím štěstí. Polsat hravě konkuruje TVP a i ostatní stanice zažívají vzestup popularity.
Zajímavá je situace v Rakousku. První celoplošná soukromá televize se tu objevila až v roce 2003. Parlament sice povolil vysílání komerčních televizí již v roce 1996, ale licence byly převážně udělovány regionálním televizím, které nemohly mít celonárodní vliv. To je také jeden z ideových důvodů, proč Rakousko přešlo na duální vysílání až tak pozdě – politici se báli, že jakmile vstoupí do televizní sféry nějaký silný ekonomický subjekt, může se snažit politicky ovlivňovat národ, což se u veřejnoprávních televizí stát nemůže, protože jsou pod stálou a přísnou kontrolou. Další důvod je o něco méně politický, ale o to podstatnější. Rakouská veřejnoprávní televize ORF uspokojovala diváky, co se týče domácího programu, a o zábavu se zasluhovaly německé komerční televize, jako třeba RTL nebo PRO 7, které byly do Rakouska již dlouhou dobu plošně vysílány.
Přístup jednotlivých států k celoplošnému vysílání jak veřejnoprávních tak i soukromých televizí se tedy poměrně liší. Některé státy jsou pro úzké sepětí se státem a komerční televize se tak jen těžce prosazují – příkladem budiž již zmiňované Rakousko nebo třeba Francie. Jiní zase pojem státní televize snad ani neznají; taková je situace ve Spojených státech. A ostatní, jako například Německo nebo Česká republika, se nebrání vstupu soukromých televizí na trh a přitom veřejnoprávní televize mají stále silnou pozici.
To, že se u nás komerčním televizím daří, dokazují také poměrně velké zisky. Nově se jen za první pololetí tohoto roku podařilo zvýšit čisté výnosy na takřka 3 miliardy korun. Nova je také zlatým jablkem v majetku společnosti CME – podíl Novy na celkovém zisku společnosti činí na 37,5%, což představuje zvýšení o 1,2% oproti minulému roku. Konkurenční Prima byla vždycky něco jako chudší příbuzný Novy. Tržby Primy se sice za první pololetí zdvihly na 1,23 miliardy korun, ale provozní zisk klesl na pouhých 153 milionů korun.
