Největší skandály sportovní historie
štítek Stalo se čtení na 3 minuty
Každý z nás zná ušlechtilou sportovní zásadu fair play. Ale taky každý z nás si je vědom toho, že ne vždy je tato zásada pečlivě dodržována. Někdy je touha vyhrát tak silná, že sportovci jsou ochotni jít tak zvaně přes mrtvoly. Navíc od dob, kdy sport přestal být striktně amatérskou či volnočasovou záležitostí, se objevuje další silná motivace, která je dokonce schopna převážit i nad touhou zvítězit – touto motivací jsou samozřejmě peníze. V dnešní době je sport především dobře výdělečná show, tvrdý business, který se neohlíží přes rameno a už vůbec nejedná v rukavičkách, proto se není čemu divit, když čas od času na svět vyplynou některé špinavé praktiky sportovců nebo sportovních manažerů. Podívejme se nyní na několik největších skandálů sportovní historie podle čtenářů serveru armchairgm.com.****
Jako první se umístil tzv. Black Sox Scandal, který se stal v sezoně 1919/1920 v americké baseballové lize. Výraz Black Sox naznačuje, že jde o skandál týmu Chicago White Sox, jehož osm členů vědomě prodávalo zápasy. Udává se, že za podvod byla hráčům slíbena suma ve výši 100 000 dolarů. Podle všeho bylo vše zorganizováno sázkovými agentury a do celé věci byla zapojena i mafie. Následující skandál je také z prostředí amerického baseballu a tentokrát je v souvislosti se steroidy. Zvěst, že baseballový hráči užívají steroidy, již dlouho kolovala mezi odbornou veřejností, ale skutečným tématem se stala až v polovině devadesátých let minulého století. Na celou aféru se přišlo díky nevídanému nárůstu počtu homerunů v jedné sezoně, kdy hned tři hráči překonali do té doby 30 let nepřekonaný rekord. Ovšem spojování baseballu a steroidů neskočilo do dnešních dnů. Jako další se umístila aféra rozhodčího NBA Tima Donaghyho. Donaghy, který byl sám na sázení závislý, vsadil přes desítky tisíc dolarů v sezonách 2005/2006 a 2006/2007 na zápasy, které pak rozhodoval ve prospěch svého vyhlédnutého týmu.
Následuje událost z olympiády v Soulu v roce 1988, kde americký boxer Roy Jones Jr. skončil druhý s jihokorejcem Si Hu Prakem, i když celý zápas jasně vedl – zasadil svému soupeři 86 ran, kdežto sám utržil jen 32. Po zápase jeden z korejských rozhodčích dokonce přiznal, že rozhodnutí byla chyba. Spousta pozorovatelů věří, že sudí byli buď podplaceni, nebo nuceni k protěžování domácího boxera politickými špičkami.
Z dalších skandálů stojí za zmínku, když Jim Thorpe byl nucen vrátit své dvě olympijské medaile ze Stockholmu v roce 1912, protože se přišlo na to, že hrál profesionální baseball, což bylo neslučitelné s myšlenkou amatérismu. Medaile byly navráceny až jeho dětem. Mohlo by se nadále připomínat a poukazovat ke známým nedávným aférám, jako byl třeba doping na Tour de France, nebo korupční skandály ve spoustě evropských fotbalových ligách, ale není třeba tu rozvádět poměrně známé prohřešky. Navíc uvedený výběr jasně ukazuje na základní typy podvodů ve sportu, a to tedy prodávání zápasů, doping a nepoctivost rozhodčích. To jsou věci, které se čas od času objeví ve všech sportovních odvětvích v menší či větší míře, což má za následek nedůvěru lidí ve sportovní dění. Je to začarovaný kruh; divák požaduje výsledky a sportovec, aby jich dosáhl, se uchýlí k zakázaným praktikám, ovšem jestliže vše vyjde najevo, tak divák se cítí oprávněně podveden a sportovec ztratí veškerý kredit. Na druhou stranu je těžké požadovat po sportu, aby byl čistý jako čerstvě napadaný sníh, když se v něm točí tak ohromné sumy peněz a doba neúprosně požaduje stále skvělejší výkony.
