Jakub Šenovský (všechny články) (strana 4)

Říká se, že stačí dobře vymyslet název a z naprosto nezajímavé věci se stane věc, kterou každý musí mít. Ve světě businessu to platí dvojnásob. Dobře vymyšlený název spolu se zajímavým logem dokáže dělat zázraky. Toto lze dobře pozorovat na reklamách, které se až v druhém plánu pokoušejí přesvědčit potencionálního zákazníka, že jejich výrobek je nejlepší, ale v první řadě se snaží, aby si lidé jejich značku zapamatovali a až si tito potencionální zákazníci budou chtít pořídit konkrétní produkt, tak aby si vybrali z jejich nabídky. Největší společnosti jako třeba Coca Cola či Microsoft si mohou užívat toho luxusu, že lidé po jejich výrobcích šahají tak jaksi ze zvyku a na těchto společnostech je již jen neustálé vylepšovaní image jejich značky.

Jen málokterá společnost se může pochlubit, že její název se stal normálně a celosvětově používaný jako obyčejné slovo – v angličtině se používá sloveso to google (v češtině googlovat či googlit) ve smyslu hledat něco na internetu pomocí Googlu. Je to tím, že Google je pro mnohé uživatele internetu vyhledávačem číslo jedna, o němž lze skutečně a oprávněně říct, že co nenajde, tak snad ani neexistuje. Také na tomto internetovém vyhledávači probíhá takřka 48 % všech hledání na světě (jeho největší konkurent Yahoo! má jen 20 %).

V poslední době můžeme poměrně často slyšet velmi skeptické předpovědi ohledně budoucnosti veřejných kin. Odborníci předpokládají, že lidé raději dají přednost klidu a pohodě domova ke sledování filmů, než kinu, kde je spousta hlučných a neukázněných spoludiváků, kteří ruší jinak poměrně kvalitní zážitek. Navíc k odlivu diváků z kin má přispívat také vysoké vstupné, které v metropoli dosahuje výše až 160 Kč, a nástup nových technologií, které divákovi umožní sledovat film ve vysokém rozlišení a ve velmi kvalitním zvuku. Je to jedině nostalgie, co nás do kin táhne?

Vánoce se nezadržitelně blíží. O tom jsou snad již všichni přesvědčeni a pomalu se jich zmocňuje typický předvánoční stres. Ve všech městech se objevuje kýčovitá výzdoba, obchody se předhánějí v nabídce vhodných vánočních dárků a repertoáru vánočních koled, které pouští v obchodním rozhlase. Nebude to již dlouho trvat a odevšad se vynoří zpěváci všech věků a pohlaví, kteří nás budou obdařovat zážitkem z jejich vánočního zpěvu. Tedy pravá vánoční atmosféra je již takřka nastolena. Dovolím si malou předvánoční úvahu – Jsou Vánoce skutečně tím, za co se vydávají?

Pokud by nějaký malíř chtěl co nejlépe vystihnout personifikovanou postavu západní kultury, tak by „Západní kultura“ určitě měla skleničku nějakého alkoholického nápoje v ruce. Alkohol prostě k nám patří a veškeré pokusy, které chtěly tuto skutečnost nějak v širším měřítku popřít, skončily více méně neslavně (vzpomeňme si na výsledky a  (ne) úspěchy americké prohibice v 20. letech minulého století). V určité míře pijeme všichni, a ti, co naprosto odmítají byť i kapku alkoholického nápoje, jsou považování přinejmenším za podivíny. Avšak na druhou stranu je třeba podotknout, že stále více se objevuje, ke spokojenosti hospodských, nezřízené pití, což má za následek nezanedbatelné zdravotní důsledky, na jejichž léčbu jdou peníze, které by jinak mohly být užitečné někde jinde.

Luhačovice jsou malé valašské městečko ležící v údolí řeky Horní Olšava (zvané také Šťávnice neboli Ščávnica) ve Zlínském kraji. Luhačovice i přes svou nepatrnou velikost jsou známy široké veřejnosti, a to díky svému lázeňství a svérázné architektuře Dušana Jurkoviče, který vtiskl Luhačovicím jejich specifický ráz. V současnosti jsou Luhačovice kvůli lázním a také kvůli krásné a čisté přírodě velmi oblíbeným letoviskem spousty turistů nejen českých, ale i zahraničních (zvlášť těch německých).

Město Zlín leží na hranicí tří historických regionů, a to Valašska, Slovácka a Hané, což znamená, že má některé typické rysy každého jednotlivého regionu, ale přece jenom je natolik odlišné, že ho nelze ztotožnit s žádným z nich. Zlín proslul svým obuvnickým průmyslem v režii rodiny Baťů a s tím se pojící funkcionalistickou architekturou, která činí toto město pro mnohé zajímavým, avšak mnohé také odpuzuje. Baťům také Zlín vděčí za svůj „hospodářský zázrak“, kdy se z malého, ne moc významného městečka, stalo za několik let významné centrum regionu, které má dnes takřka 80 000 obyvatel.

Tloustneme, dokonce by se dalo říct, že nezadržitelně tloustneme. Mnozí odborníci právě ve spojitosti s moderním fenoménem tloustnutí hovoří o epidemii obezity a oprávněně varují před dalekosáhlými zdravotními i hospodářskými riziky. Že nejde o zanedbatelný problém, vyplývá i z předpovědi Světové zdravotnické organizace (WHO), podle které do roku 2015 bude na 700 milionů lidí obézních. To je obrovské číslo, obzvlášť když si uvědomíme, že obezita je (zatím) problémem západní civilizace; miliardy lidí v chudých oblastech světa trápí naopak hladomor.

Koupě automobilu je bezesporu významnou finanční zátěží pro každého, proto mnozí lidé dávají raději přednost zánovnímu automobilu před novým. Toto rozhodnutí má mnohá opodstatnění – hlavně ale starší a použité auto je mnohem levnější, takže to nepředstavuje pro obyčejného člověka takovou zátěž. Například pro začínajícího motoristu to může být ideální volba. Avšak koupě ojetého vozu má také mnohá rizika, která spočívají hlavně v nepoctivosti prodejců ojetin a v nejistotě ohledně minulosti zvoleného automobilu. Tedy se může lehce stát, že ze skvělého zánovního vozidla se zanedlouho vyklube nepojízdný vrak, který je navíc kradený.

Jeden z nejzřejmějších důkazů neustálého ekonomického růstu je majetek a velikost jednotlivých společností působících ve světě. A pokud si někdo dá tu práci a seřadí tyto společnosti podle určitého měřítka, lze na výsledném žebříčku pozorovat spoustu věcí – například počet zastoupených podniků jedné země na nejvyšších příčkách ukazuje na její celkovou ekonomickou vyspělost; také je zajímavé porovnávat, jak si vedou jednotlivá odvětví. Nejznámější žebříčky, které každoročně shromažďují informace o  (především) ziscích jednotlivých podniků, jsou dva, a to žebříčky časopisů Fortune (Fortune 1000 či 500) a Forbes (The Global 2000).

V nejrůznějších médiích se objevují zprávy, že spousta zemí plánuje další výstavbu jaderných elektráren. Dokonce některé země (jako třeba Itálie), které svůj jaderný program dávno zastavili, uvažují o jeho obnovení. S tím se ale také množí staré obavy, které vždy jadernou energii provázely; dodnes není uspokojivě vyřešena otázka jaderného odpadu a jeho možné zneužitelnosti při výrobě atomových bomb, a také díky Černobylu přestalo mnoho lidí důvěřovat v celkovou bezpečnost této technologie.