Jakub Šenovský (všechny články) (strana 2)

Snad všichni, kteří vyrostli na našich pohádkách, někdy pocítili touhu po tom, alespoň někdy bydlet na zámku. Vždyť takové bydlení musí doslova být jako „z pohádky“. Ovšem realita je trochu odlišná, moderní zámečtí páni nemají na růžích ustláno a i když pořízení nějakého zámku není až tak obtížná záležitost, tak uvedení takového objektu do obyvatelného stavu a udržení v tomto stavu je mnohem obtížnější.

Každý z nás zná ušlechtilou sportovní zásadu fair play. Ale taky každý z nás si je vědom toho, že ne vždy je tato zásada pečlivě dodržována. Někdy je touha vyhrát tak silná, že sportovci jsou ochotni jít tak zvaně přes mrtvoly. Navíc od dob, kdy sport přestal být striktně amatérskou či volnočasovou záležitostí, se objevuje další silná motivace, která je dokonce schopna převážit i nad touhou zvítězit – touto motivací jsou samozřejmě peníze. V dnešní době je sport především dobře výdělečná show, tvrdý business, který se neohlíží přes rameno a už vůbec nejedná v rukavičkách, proto se není čemu divit, když čas od času na svět vyplynou některé špinavé praktiky sportovců nebo sportovních manažerů. Podívejme se nyní na několik největších skandálů sportovní historie podle čtenářů serveru armchairgm.com.****

V poslední době se stalo razantní zvyšování nájmů předmětem mnohých sporů a polemik. Největší nálady panují kolem regulovaného nájemného, kde podle jedné strany nájmy rostou moc rychle a podle druhé naopak moc pomalu. Ovšem regulované nájemné se jistě netýká mnohých. Spoustu lidí spíše trápí ceny tržního nájemného. Pro srovnání se podívejme, jak vysoké nájemné podle magazínu Forbes musí platit Američané, pokud si nemohou dovolit nebo nechtějí vlastní bydlení.

Málokdo by čekal, že oznámení úmyslu Prahy pořádat olympiádu, vzbudí takovou vlnu nevole. Vždyť se mělo vždy za to, že my Češi jsme národ milovníků sportů a olympiáda je přece vrcholem všech vrcholů, co se sportu týče. Co je tedy hlavní příčinou nespokojenosti s pražským pořadatelstvím? Jak jinak, jde hlavně o peníze. Lidé se bojí podobného fiaska, jako byla olympiáda v Montrealu v roce 1976, kde splatili poslední dluhy až po třiceti letech. A panuje tu obava, že by tento dluh pak nebyl jen dluhem pražským, ale dluhem státním, tedy by zasáhl celou zemi.

Nezaměstnanost jistě nikde není lehká či záviděníhodná. Ovšem v některých zemích světa to lidé bez práce mají mnohem jednodušší než v jiných, i když v těchto zemích „nezaměstnanosti zaslíbených“ je tento stav vykoupen vyššími daněmi těch zaměstnaných. A americký magazín Forbes napadlo sestavit právě takový žebříček zemí, který hodnotí shovívavost sociálního systému těchto zemí k těm méně šťastným lidem. Jistě není bez zajímavosti, že v tomto žebříčku jsou na prvních osmi místech země z Evropy, teprve devátý je Izrael a desáté Japonsko.

Raketový vzestup cen ropy činí velké problémy aerolinkám, a to obzvláště těm nízkonákladovým. Malé společnosti krachují po tuctech a i těm větším se nedaří zrovna nejlépe. Michael O'Leary, šéf největší nízkonákladové společnosti Ryanair, minulý týden připustil, že vysoké ceny ropy „skutečně bolí“. Spousta analytiků se tak nyní předhání v prohlášeních, že desetiletí levných letů již skončilo.

Teplých dnů neustále přibývá a prázdniny se kvapem blíží. Není divu, že pro mnohé je právě teď ten pravý čas, kdy plánovat letní dovolenou. Díky neustálému růstu cen po celé Evropě, lidé stále více hledají letoviska, která poskytnou nejen kvalitní služby ale i nízké ceny. Právě těmto potřebám vyšel vstříc německý moto klub ADAC, který sestavil žebříček evropských přímořských destinací podle ceny obvyklých dovolenkových nákupů. Jako nejlevnější se ukázalo Polsko.

Poté co jsme si již zvykli na americkou hypoteční krizi a na oslabování světové ekonomiky, tak tyto problémy se přelily do nové krize. Ceny základních potravin raketově vystřelily vzhůru. Pro obyčejného Evropana to však znamená, že jen ceny těchto potravin jsou vyšší, ale nijak ho to neohrozí na životě. Úplně jiná je však situace v rozvojových zemích, po celém světě hladoví 73 milionů lidí. Ve světových mediích se pro tuto krizi postupně ustaluje označení „silent famine“ (tedy něco jako tichý hladomor).

Kdo by se někdy neocitl v situaci, kdy by nutně nepotřeboval nějaký větší obnos peněz? Ať již důvody jsou ušlechtilé či nízké, často jediným východiskem je půjčka. A pokud člověk nemá bohaté a ochotné příbuzné či přátele, nezbude mu nic jiného než navštívit nějaký podnik, který se na půjčky specializuje, a to buď banku, nebo nějakou nebankovní společnost. Další problém však nastává, pokud si potřebujeme půjčit skutečně větší obnos, tady po nás často banky budou vyžadovat nějaký typ ručení, ať již formou ručitele nebo nemovitostí. Ale sehnat ručitele v dnešní době není vůbec jednoduché a také ne každý je ochoten dát všanc svou nemovitost. Jaké jsou tedy vyhlídky v takové situaci?

Minulý týden britský bankovní dům Abbey, který jako poslední nabízel 100% hypotéky, se rozhodl napodobit konkurenci a snížit maximální výši půjčky na 95% ceny nemovitosti. To znamená, že žadatelé o hypotéku musí nejprve vložit vklad ve výši 5% nemovitosti, což průměrně na Britských ostrovech představuje 9 300 liber (průměrná cena nemovitosti je tedy 186 000 liber).

Pod pojmem zdravotní pojištění se nejčastěji rozumí zákonné zdravotní pojištění, které má povinně sjednáno každý občan ČR nebo cizí státní příslušník, který je zaměstnán či má trvalý pobyt v České republice. Z tohoto pojištění je hrazena pouze nezbytně nutná péče. Samozřejmě existuje i soukromé zdravotní pojištění, pro ty, kteří chtějí mít větší komfort.