Loajalita nebo sbírání zkušeností
štítek Zaměstnání čtení na 3 minuty
Vlivem dynamických změn řada zaměstnanců změní během několika let několikrát zaměstnavatele. Jiní zaměstnanci pracují pro zaměstnavatele dlouhodobě. Co je z pracovního pohledu příznivější?
Některým zaměstnancům se daří pracovat pro stejného zaměstnavatele třeba 15 let a jejich kolega za stejnou dobu vystřídal sedm zaměstnavatelů. Jak se bude lišit pozice na trhu práce těchto dvou uchazečů? Který ze zaměstnanců bude mít výhodu?
Související
Na dané otázky se nedá jednoznačně odpovědět, vždy život je pestrý a každý občan je osobní individualitou. Zkušení personalisté s touto variantou počítají, proto pro ně nutně neznamená, že zaměstnanec, který vystřídal již sedm zaměstnavatelů je méně spolehlivý než jeho kolega, který po celou dobu pracoval pro jednoho zaměstnavatele.
Zaměstnavatelé hledají odborníky
Renomované firmy při výběru nových zaměstnanců postupují dle řady kritérií. Hledají co největšího odborníka na danou pozici. V některých případech jsou zaměstnavatelé raději, když uchazeči o danou pozici již pracovali pro více zaměstnavatelů.
Více pracovních pozicí totiž přináší dostatek potřebných zkušeností z různých činností. Zaměstnanci, kteří vyzkoušeli více profesí mají vyšší zdravé sebevědomí, neboť vědí, že se o sebe dokážou postarat. Neúspěch nebo nespokojenost v jedné firmě automaticky neznamená problémy, vždy existuje možnost najít si novou práci.
Firmy potřebují mix zaměstnanců
Úspěšné firmy potřebují správný mix svých zaměstnanců, tedy zaměstnance, kteří ve firmě dlouhodobě působí, mají k ní dobrý vztah, ale i nové zaměstnance, kteří vydrží ve firmě třeba jen dva roky, přičemž během svého krátkého působení u zaměstnavatele přinesou tolik potřebné nové impulsy, názory, pracovní postupy či jiné pracovní metody a lidské chování. Zdravý svěží vítr je velmi potřebný, proto není při hledání práce dostatek zkušeností na škodu.
Co takhle začít s vlastní výdělečnou činností?
Při touze po změně se nemusí zaměstnanci nutně poohlížet pouze po nových pracovních místech. Možností je i začít se samostatnou výdělečnou činností. Všichni zaměstnanci, kteří však uvažují, že začnou s výkonem vlastní samostatné výdělečné činnosti by měli počítat nejenom s tím, že zaměstnanci mají vyšší zdanění než OSVČ (především na sociálním pojištění), ale rovněž se skutečností, že OSVČ nemají na řadu zaměstnaneckých výhod nárok.
- OSVČ platí sice méně na sociálním pojištění než zaměstnanci při stejném zdanitelném příjmu, současně však OSVČ nemají nárok na ošetřovné, mají v průměru citelně nižší důchody než zaměstnanci a případná podpora v nezaměstnanosti je u OSVČ rovněž velmi nízká.
- Jestliže si OSVČ neplatí dobrovolné nemocenské pojištění, což je nevýhodné, protože dobrovolné nemocenské pojištění se musí platit ze stejného vyměřovacího základu jako důchodové pojištění. V praxi toto opatření znamená, že OSVČ platící nižší dobrovolné nemocenské pojištění, které odpovídá dosaženému zisku, má nárok pouze na nízkou nemocenskou. Placení vyššího dobrovolného nemocenského pojištění z důvodu vyšší nemocenské se nevyplatí, neboť by bylo potřeba platit i výrazně více na důchodovém pojištění. Během nemoci jsou tak OSVČ bez peněz od státu. Zaměstnanec dostává nejdříve náhradu mzdy od svého zaměstnavatele a následně nemocenskou od OSSZ (Okresní správy sociálního zabezpečení).
- OSVČ jsou za veškerou daňovou agendu samy zodpovědné (za neplnění povinností mohou dostat vysoké pokuty nebo penále), za zaměstnance vše vyřizuje zaměstnavatel.
- Zaměstnanci jsou chráněni zákoníkem práce, OSVČ nikoliv. Zaměstnanec má nárok na placenou dovolenou, mzdu během výpovědní lhůty, odstupné při splnění zákonných podmínek a další. OSVČ nikoliv, navíc za svoji činnost ručí celým svým majetkem.
Další články k tématu Měníme práci
