Globální oteplování
čtení na 3 minuty
Přední vědecké autority nás již dlouho varují, že za změny klimatu, kterých si jistě každý povšiml, může s velkou pravděpodobností člověk. Samozřejmě ne všichni s nimi souhlasí, ale na čem se oba tábory shodnou je to, že Země se skutečně otepluje. Tento jev je nazýván globálním oteplováním. Jak tedy souvisí lidská aktivita se vzrůstající teplotou na Zemi? Vše je založeno na tom, že část slunečního záření, které zahřívá naši planetu, se odráží od povrchu Země ve formě infračerveného záření, a právě toto záření zachycuje tenká vrstva atmosféry, díky čemu si Země drží svou celkem stabilní teplotu. Jenže v posledních dekádách tato tenká vrstva neustále nabývá na obsahu v důsledku znečištění (tzn. vypouštění stále většího množství oxidu uhličitého a jiných plynů do ovzduší), takže zadržuje více a více záření a tedy i tepla.
Měření přítomnosti skleníkových plynů v atmosféře se provádí teprve od roku 1958, ale jejich množství od té doby neustále roste. Odhaduje se, že množství oxidu uhličitého vzrostlo od preindustriální éry (tedy asi od roku 1750) až o 31 % (množství metanu, který je také skleníkovým plynem, vzrostlo až o 149 %). Za posledních 650 000 let (jistá metoda měření v Antarktidě, umožňuje jít právě tak daleko v čase) množství CO2 nikdy nepřekročilo hodnotu 300 ppm (tedy kolik částic z milionu tvoří právě ta látka), avšak od druhé poloviny minulého století již toto není pravdou; v současnosti je hodnota CO2 v atmosféře asi 383 ppm (někteří odborníci považují hodnotu 450 ppm za již nebezpečnou) a IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) odhaduje, že při stávajícím tempu růstu by v roce 2100 tato hodnota mohla být od 541 ppm do 970 ppm (což představuje nárůst teploty od 1,1 do 6,4 °C; ve 20. století byla průměrná teplota asi 0,74 ± 0,18 °C).
Co by to tedy znamenalo pro naše klima? Budou nadále tát ledovce, a to jak pevninské tak horské, což znamená vzrůst vodní hladiny a v případě horských ledovců i možnost půdních sesuvů (že toto tání má velmi podstatné důsledky pro arktickou a antarktickou faunu a flóru je jasné). Bude docházet stále častěji k jarním záplavám (v důsledku změny hydrologických systémů), také se urychlí jarní procesy (což například pro zemědělství mírného pásu je spíše pozitivní) ; naopak tropické oblasti budou bojovat se suchem. Teplotní vlny se ale budou týkat všech a neustále bude vzrůstat počet úmrtí z horka. Také se dá počítat s rozšířením chorob, které byly dříve charakteristické pro jižní oblasti (jako třeba malárie) ; dále je možno uvést častější požáry, zatopení pobřežních oblastí a tím pádem i stamiliony uprchlíků směřujících do vnitrozemí (což by pro světovou ekonomiku mělo úděsné důsledky), vymření až 30 % živočišných a rostlinných druhů atd. Tento scénář je značně katastrofický, a proto se není čemu divit, že se stále častěji ozývají hlasy ohledně nápravy.
IPCC odhaduje, že na zmírnění tohoto stavu by bylo třeba vydat peníze v rozsahu od 0,2 do 3,5 % světového HDP (ten je v současnosti kolem 35 bilionů dolarů) ; existují však i jiné odhady: např. zpráva McKibbina a Wilcoxena z roku 2002 udává, že na zlepšení tohoto stavu v rámci Kyotského protokolu by stačilo 800 až 1,500 miliard dolarů. Avšak ta samá zpráva uvádí, že zisk z plného uplatňování Kyotského protokolu by byl pouze 120 miliard. Samozřejmě i tady existují jiní, kteří odhadují, že získáme mnohem více např. až 20 procent z HDP. Je vidět, že odhady se v této oblasti velmi různí; je to dáno složitou předvídatelností tohoto odvětví. Nejčastěji se jako praktické opatření uvádějí zavedení speciálních daní (kupříkladu „uhlíkové daně“), obchodu s emisemi a přísná regulace a snížení znečišťování ovzduší.
Někteří lidé varují, že z tohoto ekologického tématu rychle vyrůstá nebezpečná ideologie, a že budoucnost nemusí být v žádném případě tak dramatická; taky podotýkají, že peníze vydávané v současnosti na tuto problematiku (je vidět z výše napsaného, že jde o miliardy dolarů) by se mohly upotřebit v jiných a potřebnějších oblastech. Avšak na druhou stranu, pokud by na těchto varování byla i nejmenší pravda, je lepší se zařídit (a klidně i omezit) podle těchto varování, protože jinak bychom se nemohli podívat svým potomkům do očí, až by nám vyčítali, že jsme svou bezohledností zničili budoucnost lidstva.
