Roste podpora pro řešení finanční krize "špatnou bankou"
štítek Úvěry a půjčky čtení na 3 minuty
Vytvoření „špatných bank“, na něž by se převáděla problematická „toxická“ aktiva, která nyní zamořují finanční systém, krystalizuje jako zřejmě jediné účinné řešení nejhorší finanční krize za celou generaci. Tento model však skrývá určité náklady v podobě „deglobalizace“ financí a omezení zahraničních úvěrů. Vyplynulo to z diskusí na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Mnozí politici, bankéři a ekonomové se v Davosu shodli, že nekoordinované snahy jednotlivých států na podporu domácích bankovních systémů se nyní budou koncentrovat na řešení formou oddělení „dobré banky“ a „špatné banky“. Něco podobného již uskutečňovaly některé země zasažené v 90. letech minulého století ekonomickými a finančními potížemi, například Švédsko. Podobné řešení přijala i Česká republika, která pro očištění bank od špatných úvěrů z transformace 90. let vytvořila Českou konsolidační banku
Globální ekonomika, jíž Mezinárodní měnový fond pro letošní rok předpovídá poprvé od druhé světové války růst blízký nule, nebude moci oživit, dokud se nestabilizuje finanční systém, řekl v sobotu první náměstek MMF John Lipsky. A k této stabilizaci podle mnohých nedojde, dokud vlády z bilancí bank neodstraní špatné dluhy a další problematická aktiva zamořující bankovní systémy od americké hypoteční krize.
Toto řešení umožní, aby zbylá „dobrá banka“ získala nový soukromý kapitál a obnovila úvěrovou aktivitu, aniž by to vyžadovalo její zestátnění. Něco podobného původně plánovala bývalá americká vláda George Bushe, později se však rozhodla pro zdánlivě rychlejší řešení přijaté v Evropě, tedy rekapitalizaci bank výměnou za akcie. Vláda nového prezidenta Baracka Obamy se podle pozorovatelů zřejmě chystá vrátit k řešení „špatné banky“, nejprve však musí vyřešit těžkou otázku oceňování „toxických“ aktiv.
Řešení formou „špatné banky“ již v nynější krizi použila švýcarská vláda při stabilizaci největší domácí banky UBS. Jinak však zatím převládal přístup realizovaný v Británii, kdy stát vkládá kapitál do bank, čímž je v podstatě zestátňuje, a nabízí garance na nové výpůjčky a vládní pojištění nejrizikovějších aktiv. Toto opatření je ovšem podle ekonomů příliš zmatené a komplikované a neustálá hrozba znárodnění bankám ztěžuje přístup k novému soukromému kapitálu.
Profesor ekonomie na Princetonské univerzitě Alan Blinder se domnívá, že ministr financí USA Timothy Geithner si téměř určitě vybere jednu z řady různých verzí modelu „špatná banka“. „Nevím, kterou verzi si USA vyberou, vím však, že nepůjdou cestou Lehman 2 nebo Lehman 3,“ řekl Blinder s odkazem na krach investiční banky Lehman Brothers, který loni v září odstartoval nejhlubší fázi globální finanční krize.
Guvernér kanadské centrální banky Mark Carney připomněl, že politici se jasně zavázali, že žádnou systémově důležitou finanční instituci už padnout nenechají. Dokonce se to píše v čele komuniké ze schůzky ministrů financí G7 z loňského října, připomněl Carney.
Jakákoli forma řešení finanční krize bude stát daňové poplatníky miliardy eur a dolarů. Důsledkem toho budou podle analytiků požadavky, aby banky, jimž se pomohlo, obnovily úvěrovou aktivitu hlavně na domácím trhu. Návrat před poslední vlnu globalizace minulých dvou desetiletí, kdy banky půjčovaly hlavně doma, však nebude dobrou zprávou pro rozvojový svět. Příliv zahraničních úvěrů na rozvojové trhy se přitom v důsledku krize prudce propadá a z jednoho bilionu dolarů v roce 2007 klesne letos podle odhadů na pouhých 150 miliard dolarů.
Před tímto trendem „finančního merkantilismu“ varoval v pátek britský premiér Gordon Brown. Podle něj to může vést k nové formě protekcionismu, ústupu globalizace a omezení obchodu a přeshraničních aktivit. „Za tím bude rychle následovat starý obchodní protekcionismus minulosti,“ řekl Brown. Vzestup obchodního ochranářství přispěl k zesílení dosud nejhlubší světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století.
Zdroj: Finanční noviny
