Výše odstupného v příkladech
štítky Právo Zaměstnání čtení na 2 minuty
Pracovní poměr může být ukončen vždy pouze v souladu se zákoníkem práce, přičemž v některých případech náleží zaměstnanci odstupné, které mu vyplácí zaměstnavatel. Od letošního roku navíc obdržení odstupného neposouvá nárok na obdržení podpory v nezaměstnanosti. Podívejme se, jak může být odstupné vysoké a kdy na něj nemá zaměstnanec nárok.
Dle § 50 zákoníku práce může dát zaměstnanec zaměstnavateli výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. V případě, že zaměstnanec sám podá výpověď, tak mu odstupné nenáleží, ani když pracovní poměr trval třeba deset let.
Související
Praktický příklad – Výpověď zaměstnance
Zaměstnanec Karel dal po 11 letech výpověď, protože si našel lepší místo, kde bude mít výrazně vyšší mzdu. Pan Karel nemůže v zaměstnání skončit okamžitě, ale musí dodržet dvouměsíční výpovědní lhůtu a ještě musí počítat s tím, že mu nevzniká nárok na odstupné, přestože u zaměstnavatele pracoval dlouhodobě a dokonce nikdy nebyl nemocný a nečerpal náhradu mzdy.
Praktický příklad – Uplynutí smlouvy na dobu určitou
Paní Karolíně skončí ke konci roku smlouva na dobu určitou. Při skončení pracovního poměru uplynutím času rovněž nevzniká nárok na odstupné. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel s paní Karolínou dále nepočítá, tak pracovní poměr skončí uplynutím sjednané doby.
Nejčastější výše odstupného
V případě, že dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí podanou zaměstnavatelem z důvodu rušení zaměstnavatele, přemístění zaměstnavatele nebo nadbytečnosti zaměstnance, tak náleží zaměstnanci odstupné v souladu s § 67 zákoníku práce. Nárok na odstupné v těchto případech vzniká, i když je pracovní poměr ukončen vzájemnou dohodou, kde je některý z výše uvedených důvodů výslovně uveden. Nejčastější výše odstupného následně činí:
- Jednonásobek průměrného výdělku, když pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než jeden rok.
- Dvojnásobek průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň jeden rok a méně než dva roky.
- Trojnásobek průměrného výdělku, pokud pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky.
Praktický příklad
Pánové Radim a Pavel obdrželi oba od svého zaměstnavatele XY výpověď pro nadbytečnost. Oba přitom obdrží odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, i když pan Radim pracoval pro zaměstnavatele XY tři roky a pan Pavel sedm let. Přestože pan Pavel odpracoval u zaměstnavatele o čtyři roky více než pan Radim, tak odstupné bude mít dokonce nepatrně nižší, protože měl nižší hrubou mzdu.
Evidence na úřadu práce a podpora v nezaměstnanosti
I na zaměstnance, kterým vzniká nárok na odstupné, se vztahuje dvouměsíční výpovědní lhůta. Zaměstnavatel nemůže z důvodu nadbytečnosti jednostranně ukončit pracovní poměr okamžitě. Když se zaměstnanci nepodaří během výpovědní lhůty najít nové pracovní uplatnění, tak je vhodné se ihned po skončení pracovního poměru evidovat na úřadu práce, a to hned ze dvou důvodů.
- Od letošního roku náleží podpora v nezaměstnanosti při splnění podmínky minimální doby pojištění v rozsahu 12 kalendářních měsíců v posledních dvou letech od prvního měsíce nezaměstnanosti i při obdržení odstupného.
- Evidencí na úřadu práce je vyřešen pojistný vztah vůči zdravotní pojišťovně a doba pobírání podpory v nezaměstnanosti se hodnotí pro důchodové účely jako náhradní doba pojištění.
