Proti bankovním poplatkům musí bojovat i spotřebitelé
Komerční sdělení
Bankovní poplatky v České republice jsou čtvrté nejvyšší v Evropě. S tímto vyjádřením vystoupila na úterní tiskové konferenci KDU-ČSL poslankyně Evropského parlamentu Zuzana Roithová. Lidoví demokraté se proti tomuto nelichotivému umístění budou snažit bojovat. Co tedy můžeme my, spotřebitelé, očekávat, a co s tím můžeme dělat? Zlepšení tohoto neutěšeného stavu je totiž zřejmě v nedohlednu.
Studie, kterou si lidovci nechali vypracovat v podstatě ukázala to, co všichni víme již dlouhou dobu. „Banky dnes ze svých poplatků inkasují 50 až 70 procent celkového zisku,“ tvrdí 1. místopředseda KDU-ČSL Roman Línek. Podle něj je potřeba vytvořit takové prostředí, které banky donutí k tomu, aby samy regulovaly poplatky. Jenže jak je k tomu donutit?
Tři kroky
Línek se snažil naznačit tři hlavní kroky, které by měly pomoci k celkovému zlepšení situace. Prvním krokem by mělo být rozpoutání celospolečenské diskuse právě o bankovních poplatcích. Jílek tvrdí, že bez tohoto kroku není možné dosáhnout požadovaného zlepšení. V koncepci křesťanských demokratů se objevuje i vize zlepšení spotřebitelského vzdělání právě v oblasti bankovních poplatků a užívání účtů. Jde například o reakci na nedávný průzkum Českého statistického úřadu, ze kterého vyplynulo, že Češi si „doma pod matrací“ uchovávají až 60 miliard korun. „Tento trend se pochopitelně musí změnit,“ dodal Línek.
Co si představit pod vzděláváním spotřebitelů? Například v Rakousku již dnes běžně funguje, že se děti na druhém stupni základních škol a vybraných středních škol učí, jak užívat produkty užívané bankami. Těžko si však představit, jak bude v současné době probíhat vzdělávání spotřebitelů, kteří mají základní a střední školu dávno za sebou. Jistě je na místě přemýšlet o tom, že podobný nápad bude nerealizovatelný právě bez přispění bankovních institucí. Opět se však dostáváme k problému, jakým způsobem banky donutit k tomu, aby přispěly k odhalení svých – dosud výdělečných – praktik.
Stát by zasahovat neměl
Třetím záchranným bodem, který by měl přispět ke zlepšení celkové situace ohledně poplatků na trhu by podle Línka mělo být zjednodušení procesu přejití od jedné banky ke druhé. Složitost přenositelnosti čísla bankovního účtu si uvědomuje i Patrik Nacher, který provozuje server www.bankovnipoplatky.com . „To, že by si spotřebitel mohl ponechat své číslo účtu i poté, co změní banku, je stále technicky složité. Vzpomeňme si však, co nám před pěti lety tvrdili mobilní operátoři,“ připomněl na tiskové konferenci Nacher.
Podle něj je dobré, že se o celé záležitosti začíná mluvit. Oceňuje i to, že do diskuse začínají vstupovat právě politici. Nacher rovněž tvrdí, že „největší problém je v nepřehlednosti sazebníků a nejednoznačnosti obchodních podmínek.“ Správné je rovněž jeho tvrzení, že do zrušení nebo omezení poplatků by neměl zasahovat stát. V takovém případě by na platby opět doplatili pouze spotřebitelé.
Spotřebitelé, spojte se!
Jedno z možných řešení, které by banky v Česku mohlo donutit k větší konkurenci spatřuje Zuzana Roithová v otevírání účtů českými občany v zahraničí. „Ta šance není tak výhodná pro Pražany, ale například pro občany jižních Čech je možnost přeshraničního otevření účtu v Rakousku poměrně jednoduchá. U nás platíte za vedení účtu i pět set korun, kdežto tam se platí tři eura, což je až pětkrát méně,“ řekla Roithová.
Je nepochybné, že bez pomoci spotřebitelů se situace nikam nepohne. Pokud se Češi přestanou bát zahraničních aktivit, zvýší se konkurence na trhu a banky na to z logiky trhu budou muset reagovat. A jak Roithová správně připomněla, Evropská komise může začít šetření na bankovním trhu i v České republice. Může tak učinit pouze na podnět podaný právě spotřebiteli. Nechceme-li být i nadále těmi, kteří platí společně s několika málo vyspělými západními zeměmi za bankovní poplatky nejvíce, musíme proti tomu začít bojovat. A je nejvyšší čas začít.
Komerční sdělení