Dlužná mzda – co dělat, když mi zaměstnavatel nevyplatil mzdu

Zákoník práce stanoví minimální mzdu, zaručenou mzdu společně se mzdou za noční práci, mzdu za práci přesčas a mnohé další, kterou zaměstnanec musí obdržet, pokud splní zákonem stanovené podmínky. Samotná výše mzdy se pak sjednává ve smlouvě, vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem v souladu s příslušným zákonem (§113 odst. 1 zákoníku práce).

Pohyblivá složka mzdy, prémie a příplatky

Nad rámec základní fixní částky může být zaměstnanci vyplacena také tzv. pohyblivá složka mzdy, která může být stanovena jako nároková nebo nenároková. Tyto pohyblivé složky mzdy mohou být upraveny v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě případně ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.

Prémie je nárokovou složkou mzdy, na kterou má zaměstnanec právo v okamžiku splnění předem stanovených podmínek od zaměstnavatele. Tento nárok už ale není podmíněn rozhodnutím zaměstnavatele o jeho přiznání.

Osobní příplatek je tzv. nenárokovou složkou mzdy, o které rozhoduje zaměstnavatel bez ohledu na splnění předpokladů nebo podmínek pro její poskytnutí. Při rozhodování o nároku na osobní příplatek musí zaměstnavatel respektovat zásadu rovného zacházení a zákaz diskriminace.

Nárok zaměstnance na pohyblivou složku mzdy záleží na tom, jakým způsobem jsou ve smlouvě formulovány.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Jestliže zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu nebo jen její část, na kterou má zaměstnanec nárok, do 15 dnů od uplynutí období splatnosti, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr (podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo některou jeho složku, pokud není v pracovní smlouvě nebo kolektivní smlouvě stanoveno jiné než měsíční období. V praxi to znamená, že pracoval-li zaměstnanec v měsíci březnu, pak je mzda splatná nejpozději do 30.4.

Náhrada mzdy

Zaměstnanci, který z výše uvedeného důvodu zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy nejméně 2 měsíce (§ 56 odst. 2 zákoníku práce).

V případě, že by zaměstnavatel mzdové nároky dobrovolně neuhradil, pak je na možné podat žalobu o zaplacení mzdy na příslušný soud.

Zaměstnavatel v insolvenčním řízení

Pokud byl na zaměstnavatele podán insolvenční návrh nebo bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, má zaměstnanec, kterému nebyla vyplacena mzda, nárok na vyplacení dlužné mzdy státem. Konkrétně krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky. Veškeré informace o případném probíhajícím insolvenčním řízení, je možné zjistit z insolvenčního rejstříku, který je veřejně přístupný.

Dlužné mzdové nároky ovšem nejsou vypláceny automaticky každému. Nevyplacení mzdy zaměstnavatelem je potřeba aktivně řešit. Nárok má zaměstnanec, který má v rozhodném období se zaměstnavatelem uzavřen hlavní pracovní poměr nebo dohodu o provedení práce (DPP), případně dohodu o provedení činnosti (DPČ). V případě dohody o provedení práce je nezbytnou podmínkou účast na nemocenském pojištění (tzn. že příjem zaměstnance je vyšší než 10.000 Kč). Žádost může podat i zaměstnanec, který již u zaměstnavatele nepracuje, pokud mu nebyla mzda vyplacena v rozhodném období.

Žádost o uspokojení mzdových nároků

Žádost o uspokojení svých mzdových nároků podává zaměstnanec pomocí speciálního formuláře, který je volně dostupný na stránkách Úřadu práce ČR. Žádost může podat na kteroukoli krajskou pobočku úřadu práce. O samotném nároku rozhoduje příslušná pobočka, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo.

Pro uplatnění mzdových nároků je zákonem stanovená lhůta 5 měsíců a 15 kalendářních dnů. Tato lhůta začíná běžet následující den po zveřejnění informace o platební neschopnosti zaměstnavatele na úřední desce ÚP ČR (§ 4 odst. 5 zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele).

Termíny a výše částky

Náhradu za nevyplacené mzdové nároky je možné uplatňovat pouze za tři měsíce rozhodného období. Tím je kalendářní měsíc, kdy byl podán insolvenční návrh, a dále tři předchozí a tři následující kalendářní měsíce. Z tohoto rozhodného období (celkem až 7 měsíců) si zaměstnanec sám vybere tři měsíce, za které žádá mzdové nároky uspokojit. Celková výše mzdových nároků vyplacených zaměstnanci nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek rozhodné částky. Přiznaná náhrada je ale ještě následně snížena Úřadem práce ČR o povinné odvody.

Neuspokojený mzdový nárok

Zaměstnanec se poté může se zbývajícím neuspokojeným mzdovým nárokem obrátit na insolvenčního správce dlužníka. Postavení zaměstnanců a jejich pohledávek je značně zvýhodněné. Pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců jsou tzv. pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, které se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 2 insolvenčního zákona).

Pokud Vám u zaměstnavatele stojí nevyplacená mzda nebo jiný příjem, neváhejte se s právní pomocí obrátit na naši advokátní kancelář a my Vám nabídneme nejvhodnější způsob řešení Vaší situace.

Mgr. Veronika Kapounová za tým kanceláře insolvenčního správce a advokáta JUDr. Ing. Pavla Fabiana

Komerční sdělení