Proč se nevyplatí drobnému živnostníkovi zaměstnat zaměstnance v 10 bodech
štítky Právo Zaměstnání čtení na 3 minuty
Někteří podnikatelé a živnostníci mají dostatek zakázek, a tak uvažují o přijmutí jednoho či dvou zaměstnanců. Po důkladném propočtu však v praxi od této možnosti někteří z nich upouští a raději zvolí cestu nižšího příjmu. Podívejme se, proč tomu tak je v 10 bodech.
I osoby samostatně výdělečně činné mohou být v praxi zaměstnavatelem, v takovém případě si však musí plnit své zákonné povinnosti vůči všem institucím (např. finančnímu úřadu, zdravotní pojišťovně, místně příslušné OSSZ) jako ostatní zaměstnavatelé. Podívejme se na některé vybrané záležitosti, se kterými musí počítat i drobní zaměstnavatelé.
Související
1) Platba povinného pojistného
Mzdové náklady netvoří pouze hrubá mzda zaměstnance, ale hrubá mzda zvýšená o povinné sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem za zaměstnance, které v součtu činí 33,8 % (z toho 24,8 % na sociálním pojištění a 9 % na zdravotním pojištění).
2) Placení dovolené
Každý zaměstnanec má nárok na minimální zákonnou 4týdenní placenou dovolenou, což rovněž zvyšuje mzdové náklady a pro některé živnostníky je platba dovolené složitá, když oni sami nemají téměř žádné volno. Navíc větší a úspěšné firmy nabízí velmi často 5týdenní dovolenou a několik dní tzv. „sick days“. Mnohdy tak zaměstnanci nejsou v práci až 6 týdnů, přičemž je zaměstnavatel po celou tuto dobu platí.
3) Platba náhrady mzdy
V případě pracovní neschopnosti mají zaměstnanci nárok v prvních 14 dnech nemoci na finanční plnění od zaměstnavatele formou náhrady mzdy. Zaměstnavatelé OSVČ přitom mají nárok až na případnou nemocenskou (v případě účasti na dobrovolném nemocenském pojištění), a to až od 15. kalendářního dne nemoci.
4) Nepříjemnosti při dlouhodobé nemoci zaměstnance
Pokud je jediný zaměstnanec dlouhodobě nemocný, tak to znamená výrazné komplikace při plnění zakázek.
5) Růst administrativní zátěže
Mzdová a personální agenda je poměrně náročná a kvůli zaměstnání jednoho či dvou zaměstnanců tyto náklady při rozpočtení na každého zaměstnance značně zvyšují skutečné mzdové náklady. V řadě případů plní daňové a účetní povinnosti související se zaměstnáváním jednoho zaměstnance externí účetní.
6) Nemožnost rychlého ukončení pracovního poměru
Živnostníci a podnikatelé jsou zvyklí reagovat pružně na ekonomické změny. Každé přijmutí nového zaměstnance je však pečlivě zvážit, neboť pracovní poměr může být ukončen pouze v souladu se zákoníkem práce a při dodržení zákonné výpovědní lhůty.
7) Náklady za pojištění a pomůcky
Skutečné výdaje spojené se zaměstnáním jednoho či dvou zaměstnanců jsou v praxi velmi vysoké, protože je zvyšují i ostatní výdaje (např. za pojištění či pracovní pomůcky).
8) Pohled na pracovní činnosti OSVČ a zaměstnance je odlišný
Pohled OSVČ a zaměstnance na řešení každodenních problémů je velmi rozdílný, což samozřejmě může přinášet i komplikace, zejména v případě zaměstnávání jednoho či dvou zaměstnanců.
9) Nárok na odstupné
Ukončení pracovního poměru není pro zaměstnavatele zadarmo, neboť musí počítat i s úhradou zákonného odstupného v souladu se zákoníkem práce. Souhrnná částka odstupného závisí na délce trvání pracovního poměru a je upravena v § 67 zákoníku práce.
10) Dodržování zákoníku práce
Hodně OSVČ pracuje i o víkendech či po večerech. Veškeré pracovní činnosti přizpůsobují aktuální situaci na zakázkách a jsou velmi flexibilní. Zaměstnanci pracují však v jiném režimu a musí být vždy dodržovány podmínky stanovené v zákoníku práce (např. příplatky za práci přesčas či o víkendech).
