Gary Stanley Becker
Obrázek: G.S.Becker
Gary Stanley Becker, americký ekonom a nositel Nobelovy ceny z roku 1992, se narodil v městečku Pottsville ve východní Pensylvánii. Jako šestnáctiletý mladík byl spíše nadějným hráčem házené, než budoucím světově proslulým ekonomem.
Jeho otec, obchodník, přišel o zrak, a tak byl Gary Becker nucen předčítat mu informace z finančních novin. Začalo ho zajímat, jak se provádějí matematické výpočty cen akcií, a tak se rozhodl jít studovat matematiku na Princetone University. Dále pak získal doktorát na University of Chicago, a to pod vedením Miltona Friedmana. Ačkoliv měla tato univerzita o Beckera velký zájem, vydal se za výdělkem na Columbijskou univerzitu. Během zdejšího působení vydal díla, která ho proslavila mezi širší veřejností. Již jeho první kniha „Ekonomie diskriminace“ šokovala svojí drzostí. Becker se v ní zabýval otázkou působení rasové a etnické diskriminace na trhu práce a vyvozuje závěr, že taková diskriminace může existovat pouze na trzích s nedokonalou konkurencí.
Diskriminaci viděl jako důsledek nepružnosti pracovního trhu nebo rasové předpojatosti zákazníků. Jeho další kniha „Lidský kapitál“ měla opět velkou odezvu. Becker v ní provedl ekonomickou analýzu investic do výchovy a vzdělání. Snažil se dokázat, že ekonomicky jde o podobnou situaci, jako když firma investuje do výrobního zařízení. Vše dokázal podložit bohatými statistickými údaji a dokázat tak výnosnost lidského kapitálu. Všímal si, že lidé sami investují do svého vzdělání a poznání v očekávání, že právě to jim v budoucnu přinese možnost vyšších výdělků. V sedmdesátých letech se Becker vrátil zpět na univerzitu do Chicaga, kde v roce 1976 vydal své stěžejní dílo „Ekonomický přístup k lidskému chování“, ve kterém popisuje člověka jako bytost, který se vždy snaží maximalizovat svůj užitek na základě sestaveného žebříčku preferencí. Spolu se svým kolegou, Georgem Stiglerem, založil tzv. ekonomii času, v níž definoval náklady obětované příležitosti. Ty představují hodnotu toho, co člověk obětuje, jestliže vynakládá svůj čas na nějakou činnost. Becker také analyzoval problém kriminality. Zločin považoval za racionální rozhodnutí, kdy ti, kteří ho páchají, porovnávají výhody ze spáchaného trestného činu s rizikem uvěznění. Becker zkoumal účinnost sankcí a vyslovil se takto k ponechání trestu smrti.
V roce 1977 získal Gary Becker post prezidenta „Americké ekonomické asociace“, na kterém nahradil svého učitele Miltona Friedmana. Na tomto postu setrval po dlouhá léta. Byl to pro něj poslední stupínek před vrcholem jeho kariéry, a to udělením- Nobelovy ceny za ekonomii, kterou získal v roce 1992. Svým dílem dosáhl Becker velkého uznání a velmi významně přispěl k obohacení ekonomie. Ukázal, že se jedná o obor, který může svými nástroji obohatit i jiné společenské obory. Ne vždy byl veřejností adekvátně oceněn a některé jeho myšlenky a úvahy nebyly správně pochopeny. Avšak analytické ekonomické nástroje, jež používal i v takových oblastech, které byly až doposud doménou sociologie a psychologie, ukazují jeho úplně nový a originálním přístup k řešení problémů moderní společnosti.
