Čínská ekonomika zpomaluje
Komentované události: 1. Čínská ekonomika zpomaluje, ale určitě se nehroutí 2. Státní dluh stoupl za půl roku o 136 miliard korun na 1,636 bilionu
Čínská ekonomika zpomaluje, ale určitě se nehroutí
Už druhé čtvrtletí za sebou čínská ekonomika zpomaluje svůj růst. V druhém kvartálu letošního roku rostla meziročně o 7,6 procenta, což je nejméně za tři roky a o půl procenta méně než v prvním čtvrtletí letošního roku. Zpomalení růstu čínské ekonomiky jistě není příznivou zprávou. Na druhou stranu tempo růstu kleslo jen o 0,1 p.b., než analytici, respektive trh očekávali a co již dopředu promítli do ceny finančních aktiv. Není to tedy žádné velké drama.
Čína a asijské ekonomiky obecně jsou stále schopny růst tempem, které je pro vyspělé státy (Evropa a USA) z říše snů a pohádek. Problémem je, že očekávání ohledně růstu čínské ekonomiky, jak uvnitř Číny samotné, tak v okolním světě, jsou na rychlá tempa růstu nastavena. Paradoxně se tak může stát, že při nečekaném poklesu tempa růstu, nicméně stále při jeho absolutně vysoké úrovni, se může zvyšovat nezaměstnanost a s ní spojené potenciální sociální nepokoje. Číňané si totiž začínají zvykat na konzumní "západní" způsob života a oddálení, nebo dokonce nenaplnění jejich potřeb v nich může vyvolat dopředu jen těžko předvídatelnou vlnu nevole. Flexibilita a skromnost čínské pracovní síly je stále v porovnání s vyspělým světem velmi vysoká. Na druhou stranu na zlepšení sociálních podmínek se velmi snadno zvyká a jen ztuha se jim odvyká.
Čína je největším světovým vývozcem a zákonitě se na její ekonomice projevuje velmi nízké tempo růstu zemí po celém světě. Vysoké obchodní přebytky jí generují rozsáhlé devizové rezervy, které umisťuje ve velké míře do amerických státních obligací jako nejlikvidnějšího světového finančního aktiva. Dramatičtější pokles čínské výkonnosti by tak Američané mohli pocítit i v poklesu zájmu o koupi jejich "dluhu", a tím způsobeným růstem úroků z něho. To už by zadlužený americký erár mohl pocítit docela negativně.
Úpět by mohla v tomto smyslu i Evropa, protože čínští investoři tahají některé evropské firmy a konečně i státy z bryndy (kupují je, jejich akcie a dluhopisy).
Negativní dopad může mít pokles čínské výkonnosti i na producenty komodit (ropa, uhlí, průmyslové kovy) zejména z Austrálie či Afriky, jichž je Čína zase velkým dovozce. Bude-li méně vyrábět, bude jich potřebovat méně.
Čína nepatří mezi úplně největší partnery domácích vývozců, takže přímý negativní dopad na ČR je spíše zanedbatelný. Negativně by tak česká ekonomika mohla být postižena především turbulencemi na finančních trzích, které by další neočekávané zpomalení čínské ekonomiky mohlo způsobit. Ty by se projevily zejména poklesem zájmu o domácí finanční aktiva (akcie, státní dluhopisy, koruna), protože česká ekonomika je stále vnímána jako "rozvíjející se trh", jehož finanční aktiva kolísají v dobách krizí více než v případě tzv. "rozvinutých trhů". Naopak pozitivní by pro nás mohl být pokles cen komodit, jichž jsme čistými dovozci, a pokles cen dovozů z Číny, který by tlumil růst domácí cenové hladiny.
Lukáš Vácha,
Conseq Investment Manager, a. s
Státní dluh stoupl za půl roku o 136 miliard korun na 1,636 bilionu
Česká republika se od počátku roku do konce června zadlužila o dalších více než 136 miliard. Celkový státní dluh dosáhl 1,636 bilionu korun, a překročil tak hranici 40 procent HDP.
Aktuální výše dluhu a jeho podíl na HDP je však jen jedním ukazatelem kondice toho kterého státu. Za pozornost nepochybně ale také stojí, jak vypadá situace českého dluhu ve srovnání s dalšími státy Evropské unie a jaké jsou trendy ve vývoji státních dluhů evropských zemí.
Zadlužení České republiky se pohybuje přibližně na polovině průměru Evropské unie, který činí cca 87 procent HDP, což je výrazně výše, než připouštěla Maastrichtská kritéria. O aktuální výši státního dluhu můžeme tedy říci, že jsme na tom velmi dobře. Jediné ze „starých“ států EU, které mají nižší dluh než ČR, jsou jen Švédsko a Lucembursko. I tak nás ale obhospodařování státního dluhu, tedy platba úroků, stála v roce 2011 55,6 miliardy, tedy asi 5,5 procenta příjmů.
Pokud se však podíváme na meziroční změnu dluhu, tak dluh České republiky za rok 2011 stoupl o 3,1 procenta HDP, což je sice hluboko za matadory tohoto kritéria, tedy Irskem, Řeckem, Portugalskem a Španělskem, ale stále je poměrně vysoká.
Změna státního dluhu za rok 2011 (v % HDP)
Zdroj: Eurostat
Existuje riziko, že letošní deficit bude vyšší než plánovaných 105 miliard, neboť se ani přes rozsáhlá protiopatření nenaplnily předpoklady ministerstva financí o hospodářském růstu.
Dalšími významnými faktory jsou struktura dluhu dle vlastnictví a měny. Dluh České republiky je téměř ze tří čtvrtin vlastněn domácími rezidenty, což patří k nadprůměru Evropské unie. To nám dává lepší pozici při vyjednávání s věřiteli. Vyšší podíl domácího dluhu rovněž snižuje volatilitu kreditní marže a nákladů na obsluhu dluhu.
Česká republika se nemusí tedy panicky bát zadlužení, se státním dluhem je však třeba postupovat velmi obezřetně, stejně jako s nabitou zbraní. Je nezbytné hledat taková opatření, která nebudou hospodářství země ovlivňovat výrazně negativně, jako bylo například poslední zvýšení DPH, které nepřineslo kýžený efekt a daňový výběr byl nakonec nižší než v předchozím roce. Další zvýšení DPH na 15 a 21 procent pravděpodobně přinese opakování této situace. Ať tak, či onak, zvyšování DPH je stále lepším nástrojem ke zvyšování příjmů státu než růst přímých daní.
Stát by se měl na příjmové straně rozpočtu spíše zabývat podporou podnikání. Tato podpora by neměla mít formu přímých subvencí, ale odstranění zbytečných překážek. Těmi jsou podle projektu Doing business, který vede International Financial Corporation pod Světovou bankou, především zakládání nových firem. Zde se Česká republika umístila na 138. místě ze 183 sledovaných zemí.
Největším problémem českého státního rozpočtu je však strana výdajů, která roste vysokým tempem, a jeho struktura. Téměř tři čtvrtiny výdajů státního rozpočtu představují mandatorní výdaje. Kvůli stárnutí populace se navíc budou tyto výdaje především na důchody a podobné platby zvyšovat, zatímco se bude snižovat výběr příjmů ze zmenšující se aktivní populace. Je tedy třeba pokračovat v penzijních reformách a následně je neoslabovat (případ Slovenska a Polska), nebo je dokonce rušit (případ Maďarska). Neřešení penzí může vyústit v situaci, kdy státní důchody nebudou stačit ani na pokrytí základních potřeb. Problematické je i zadávání veřejných zakázek, které je tradičním podhoubím korupce. Je mnoho případů, kdy drahá zakázka nevyhovuje ani jejímu zadavateli. Příkladem je nákup letounů CASA, o které česká armáda ani nestála. Jiným příkladem jsou i zbytečné nákupy špičkového nemocničního vybavení, které nakonec není ani řádně využíváno.
Snížení přerozdělování zdrojů by nepochybně mělo za následek zvýšení růstového potenciálu české ekonomiky.
Vojtěch Železný,
Conseq Investment Management, a. s.
