Finanční krize vyřešena?
čtení na 2 minuty
V posledních dnech se do praxe začínají dostávat návrhy vlád jednotlivých západních zemí, které byly postiženy finanční krizí. O jaké návrhy se jedná? Hlavním cílem všech vlád byla snaha zamezit hromadnému vybírání peněz z běžných účtů, protože nedůvěra klientů v banky se kvůli finanční krizi prohloubila.
Většina vlád se přiklonila k znárodňování (odkupu) akcií jednotlivých bank. Kongres USA schválil finanční dotaci ve výši 250 miliard dolarů s tím, že polovinu této částky dostane 9 největších bank v USA a o zbývajících 125 miliard dolarů mohou menší banky požádat do poloviny listopadu. Výše uvedené částky pak plynou z peněz daňových poplatníků. V USA se tyto dotace týkají hlavně Bank of America, která teď jako svou hlavní činnost má skupování nekrytých úvěrů a bank se sníženou likviditou. Tím se stává bankovní trh USA stabilnějším. Zajímavým bezprecedentním krokem Fedu je také umožnění přímého půjčování peněz podnikům. Dříve byly peníze poskytnuty komerčním bankám a až ony samy rozhodovaly o tom, komu budou peníze poskytnuty.
Reakce vlády USA zřejmě velmi zapůsobila na vlády evropských zemí, které začaly velmi liberálně vlévat peníze do bank, aby podpořily jejich likviditu a solventnost. Velká Británie uvolnila na zvýšení kapitalizace největších bank 37 miliard liber a její východní soused Francie uvolnila na podporu bankovnictví 360 miliard eur. V rámci celosvětového řešení krize, které postihla i trhy v Asii, byly od 15. října schváleny neomezené dolarové půjčky bankám Fedem, ECB a SNB (Swiss National Bank). Bank of Japan tyto půjčky rozhodla uvolnit od 21. října.
Jak se zdá, tak navržená řešení pomohla odvrátit absolutní krizi díky zvyšování a zprůhleďňování rezerv, které banky pro jednotlivé účty musí mít povinně v držení. Z toho důvodu nedochází k hromadnému vybírání účtů klienty, což by mohlo vést ke snížení likvidity banky, odlivu kapitálu a tím pádem i krachu dalších bank. Jako příklad těchto snah je jednání v rámci EU o výši pojišťování vkladů nebo zavedení tohoto typu pojištění na Novém Zélandu a v Austrálii. I když se však pojišťování vkladů a zvyšování rezerv zdá jako optimální řešení, tak ovšem neustále zvyšuje náklady bankám, které tak snižují zisk a podpora investorů je nižší. Vidět je to třeba ve VB, kde se rating jednotlivých bank posuzuje právě podle množství peněz, které má uložené.
Na podporu těchto tvrzení o zvyšování jistoty bankovního sektoru je možné poukázat na výsledky Londýnského mezibankovního trhu, kdy se výše úroku na tříměsíční půjčky dolaru několik dní za sebou snižovala do 15. října. Tato hodnota víceméně dokazuje fakt, že banky už jsou vůči riziku více rezistentní.
Je tedy jen otázkou času, kdy se situace na finančních trzích uklidní a to i přes apokalyptické vize jednotlivých analytiků. Jedinou možností, která se snad dá proti daným opatřením namítat, je fakt, že znárodňování bank tak, jak to probíhá například na Islandu, může dopadnout podobně jako v ČR v 90. letech při krachu IPB nebo pozdější problémy s vedením ČKA.
