Henri Fayol (1841 Konstantinopol – 1925 Paříž)
Obrázek: Fayol
Fayol byl francouzským neoklasickým ekonomem, teoretikem a autorem teorie organizace pracovníků. Jeho jméno je často spojováno s další významnou osobností tehdejší doby, Frederickem Taylorem. Narozdíl od něj však Fayol upozorňoval na fakt, že správní funkce existují na jakékoliv úrovni organizace a nepředstavují jen určité privilegium, které by mělo náležet pouze vrcholovému vedení. Fayol byl prvním, kdo definoval pojem management a základní funkce managementu: plánování, organizaci, vedení a kontrolu, i když v trochu jiné podobě, než jak jsou nám známy dnes. Původní Fayolova verze se tedy od té dnešní poněkud lišila. Fayol říkal, že pro manažery je důležité plánovat, organizovat, přikazovat, koordinovat a kontrolovat. Smyslem plánování manažerů bylo stanovit cíl organizace a navrhnout plán, cesty a strategie k jeho dosažení. Organizování znamenalo vytvoření vhodné podnikové struktury, která nejlépe vyhovovala požadavkům organizace. Smyslem přikazování bylo udržení personálu v pohybu, koordinace pak měla zajistit, aby všechny činnosti probíhaly v souladu s ostatními. Kontrola zajišťovala, že se všechno dělo ve shodě se zavedenými pravidly. Fayolova koncepce spravování byla založena zejména na jeho vlastních osobních zkušenostech s vedením společnosti. Věřil, že existuje velké množství manažerských principů, které by mohly přispět ke zlepšení operací v podniku.
Základních 14 principů bylo do detailu rozebráno v jeho knize Obecný a průmyslový management (Administration industrielle et générale) z roku 1916. Těchto 14 zásad významně ovlivňuje řízení a proto jsou a mají být chápány jako návody pro řídící pracovníky. Jsou to „dělba práce“, jejíž prostřednictvím lze dosáhnout vyšší specializace a zlepšit výkon, „autorita“, která vyplývá jak z výkonu funkce, tak ze zkušeností, „kázeň“, „jednotné přikazování“, „jednotné řízení“, podřízení vlastního zájmu prospěchu celku“, „rozumná míra platu“, „centralizace“, „správná stupnice hodnot“, „hmotný a společenský pořádek“, „slušnost“, „stálost zaměstnanců“, kdy za lepšího je považován průměrný vedoucí, který je organizaci věrný, než vedoucí s vynikajícími výsledky, který však brzy odejde. Dalšími principy byla „iniciativa“ a „jednota personálu“ jako soulad mezi zaměstnanci, jež zajišťuje efektivnost veškeré činnosti organizace.
Fayolovy zásady byly rozpracovány do obecné podoby a to proto, aby mohly být použity i pro veřejnou správu, tedy stát. Řízení organizací se mělo neustále zlepšovat. Za tímto účelem byly vytvořeny takzvané odborné štáby, ve kterých působili specializovaní odborníci. Tyto štáby působily mimo základní organizační strukturu a staly se základem pro liniově štábní organizační struktury, které nacházejí uplatnění i dnes.
