Jean-Baptiste Say
Obrázek: Jean-Baptiste Say
Jean-Baptiste Say, významný francouzský ekonom, politik, žurnalista a podnikatel, se narodil 5. ledna 1767 v Lyonu u a zemřel 14. listopadu 1832 v Paříži, kde až do své smrti působil jako profesor politické ekonomie.
Byl předním ekonomem první třetiny 19. století a určitě nejvýznamnějším francouzským představitelem klasické politické ekonomie. Během jeho života nastala ve Francii řada převratů jako například Francouzská revoluce, nástup Napoleona Bonaparte, pád říše a obnovení monarchie. Jean-Baptiste Say navázal na dílo Adama Smitha. Oproti němu však tvrdil, že bohatství společnosti je tvořeno nejen pomocí práce, ale také pomocí půdy a kapitálu. Výrobní náklady spojil s cenami používaných výrobních faktorů. Roku 1803 vyšlo jeho významné dílo Pojednání o politické ekonomii. Toto dílo dokonce upoutalo i Napoleonova prvního konzula, který Saye nabádal, aby jeho další kniha více podporovala hospodářskou politiku Francie. Say to však odmítl. Nesouhlasil s rozhazovačnou politikou státu. Varoval před selháním, které francouzské ekonomice hrozilo tím, že se snažila vylučovat anglické zboží z trhu a prováděla silná protekcionistická opatření. Say vystupoval proti zastáncům hospodářského protekcionismu, kteří tvrdili, že dovoz zboží domácí poptávku snižuje. Později byl Say francouzskou vládou vyslán do Anglie, aby zjistil, co stojí za tamějším hospodářským zázrakem. Na základě jeho pobytu v Anglii vzniklo v roce 1814 další dílo „Anglie a Angličané“ , ve kterém Say popisuje drtivé dopady války na anglické dělníky a také kritizuje Bank of England za vládní půjčky a znehodnocování měny.
Se jménem Jean-Baptiste Say je spojen jeden z nejznámějších ekonomických zákonů. V ekonomické teorii se tak Say nesmazatelně zapsal jako autor takzvaného Sayova zákona trhů, který vyjadřuje tezi o vnitřní stabilitě tržního hospodářství. Sayův zákon bývá prezentován v různých verzích a bývá také aplikován na různé ekonomické systémy. Byl namířen proti takzvaným podspotřebním teoriím, které se domnívaly, že existuje nedostatečná agregátní poptávka. Say předpokládal, že nabídka je zároveň poptávkou; jinak řečeno, že každá nabídka si vytváří svou poptávku, což časem převzali za své představitelé klasické školy. Šlo mu o to ukázat, že trhy jsou navzájem propojené a tedy, že není třeba se bát, že by si nabídka nenašla odbyt. Jean Baptiste Say však dokázal odlišit tržní nabídku a tržní poptávku od nabídky a poptávky agregátní. Připouštěl, že na dílčích trzích výrobků může docházet ke vzniku nerovnováhy, celý hospodářský cyklus však zůstává v rovnováze. Může být tedy řečeno, že Jean-Baptiste Say byl předchůdcem makroekonomie. Tvrdil, že peníze, které nebudou vynaloženy na spotřebu, budou vydány na úspory. Úspory se na kapitálovém trhu přeměňují na investice, které jsou také složkou agregátní poptávky, a tak celková výše agregátní nabídky zůstane nezměněna. Výsledkem Sayových zákonů o vyloučení existence trvale nízké agregátní nabídky bylo uklidnění ekonomů, kteří tak mohli věřit ve vnitřní stabilitu hospodářského systému. Na druhou stranu však současně došlo k podcenění problému hospodářských krizí.
