Jaká je legislativní úprava naturální mzdy?
Obrázek: Ideální banka
Ačkoliv nám zaměstnavatel vyplácí mzdu v naprosté většině případů v peněžní formě (nejčastěji v korunách), existuje i jiná možnost odměňování - naturální mzda. To však neznamená, že by nám v naturáliích byla vyplácena celá výše mzdy. Podle zákona totiž musí být v penězích vyplacena aspoň ta část mzdy, která odpovídá příslušné sazbě mzdy minimální nebo sazbě nejnižší úrovně takzvané zaručené mzdy.
Rozdíl mezi minimální a zaručenou mzdou je následující – zatímco minimální mzda zajišťuje určitou úroveň nejnižšího peněžitého plnění bez ohledu na složitost, odpovědnost, namáhavost a množství vykonávané práce, zaručená mzda je nejnižší cenou práce s ohledem na tato kritéria.
Nadto je možné vyplácet část mzdy naturálně pouze po dohodě se zaměstnancem a to v takovém rozsahu, který odpovídá jeho potřebám. Úroveň potřeby zaměstnance zákon blíže nestanovuje. Počítá se s tím, že se při jejím stanovení vychází z konkrétní situace každého zaměstnance. I kdyby s tím však zaměstnanec souhlasil, není možné vyplácet mu celou výši mzdy pouze v naturáliích. Forma dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem také není výslovně určena. Nicméně je vhodné uchýlit se k její písemné podobě tak, aby byla zaručena lepší právní jistota obou stran dohody.
Zákon také upravuje, jaké naturálie nesmí být předmětem naturální mzdy. Výslovně tak zakazuje poskytovat touto cestou zaměstnancům alkohol, tabákové výrobky, jiné návykové látky, výkony, práce nebo služby. Jako naturální mzda tak bývají poskytovány různé výrobky mimo výše zmíněných a její výše se pak vyjadřuje v peněžní formě. Vyjádřená cena naturální mzdy musí odpovídat té, kterou zaměstnavatel běžně vyžaduje za srovnatelné výrobky, výkony, práce nebo služby od ostatních odběratelů, obvyklé ceně, nebo té částce, o kterou je úhrada zaměstnance nižší než obvyklá cena.
O naturální mzdě se dnes nejčastěji mluví v souvislosti s novelizací zákona o zaměstnanosti, který nabyl účinnosti letos v červenci. Ten reaguje na případy zaměstnávání zdravotně postižených občanů, od kterých bylo často vyžadováno uzavření dohody o poskytování určité části mzdy v naturální formě. Nejčastěji se jednalo o různé druhy poukázek na rehabilitační či lázeňské pobyty, které však nebyly zaměstnanci využívány ať již z důvodu špatného dopravního spojení, či neexistence úplných bezbariérových přístupů v těchto destinacích.
Zákon na tuto skutečnost reaguje a zpřesňuje podmínky pro vyplácení příspěvku na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením zaměstnavateli ze strany úřadu práce a to tak, že „pro účely stanovení výše příspěvku se skutečně vynaložené mzdové náklady snižují o částku odpovídající výši poskytnuté naturální mzdy“. Znamená to tedy, že naturální mzda nebude do skutečně vynaložených mzdových nákladů zahrnuta.
