Janota i koalice blafují. Státní příspěvek stavebního spoření všem nevezmou
štítky Osobní finance Realitní trh Spoření čtení na 3 minuty
Zpřísnění podmínek a omezení výše státního příspěvku u stavebního spoření plánuje nejen současný ministr financí Eduard Janota, ale také celá vznikající vládní koalice. Vymysleli fintu jak zabránit uzavírání smluv na poslední chvíli. Zprávu přinesl právní server www.profipravnik.cz
Katastrofální stav státního rozpočtu přinutil ministra financí jednat a hledat možné úspory pro státní rozpočet. Jako jeden z velmi efektivních zdrojů spoření se nabízí státní podpora stavebního spoření.
Jak spořit za státní peníze? – Uzavřít smlouvu o stavebním spoření
Lidé, kteří uzavřeli smlouvy před rokem 2004, mají nárok na státní příspěvek v maximální výši 4 500 korun ročně, pokud měsíčně spoří alespoň 1 500 korun. Za vlády sociální demokracie byl státní příspěvek poprvé snížen. U nově uzavíraných smluv tak spořitel dosáhne na státní příspěvek ve výši pouhých 3 000 korun. Povinná délka spoření se navíc zvýšila na 6 let oproti 5 rokům dříve.
Podpora státního spoření stojí státní kasu více než 15 miliard korun ročně. Jedná se o finanční prostředky, ze kterých nemá stát žádný reálný efekt. V podstatě se jedná o podporu a upřednostňování jedné formy spoření před jinými prostřednictvím finančních prostředků přímo ze státního rozpočtu, na které má navíc střadatel nárok. Využití finančních prostředků ze stavebního spoření a tedy i státní podpory není nijak závazně určeno a kontrolováno. Střadatelé tak naspořené finance mohou použít v podstatě na jakýkoliv účel. Stavební spoření je tak „stavební“ pouze podle názvu.
Janota chce obelstít klienty stavebních spořitelen
Ministr financí Janota zvolil velmi chytrou strategii. S vědomím co nejvyšší úspory pro stát vyhlásil, že plánované snížení státní podpory z 3 000 na 2 000 korun se dotkne nejen nových, ale i smluv uzavřených před účinností novely zákona o stavebním spoření. Tím by státní rozpočet od roku 2012 ušetřil téměř celou polovinu prostředků, které v současnosti vynakládá na podporu stavebního spoření a reálně by úspora mohla dosáhnout 7 miliard korun ročně. Tato částka by byla vyšší než úspory ze snížení rodičovských příspěvků, či zvýšení daně z příjmů.
Janotovi však zřejmě nejde o tento efekt. Ministr si musí být vědom, že retroaktivita v tomto případě může být velmi problematická a podřizovat ustanovení novely i již uzavřené smlouvy by vyvolalo řadu soudních sporů, které by pro stát nemuseli dobře dopadnout. Ze všech souvislostí vyplývá, že se jedná o fintu, jak se před účinností zákona vyhnout hromadnému uzavírání nových smluv ještě za současných příznivějších podmínek. Právě okolnost masového náporu klientů stavebních spořitelen při uzavírání nových smluv by bylo velice negativní okolností, která by znamenala v podstatě minimalizaci úspor z celého opatření.
Sobotka díky své upřímnosti moc neušetřil
To se stalo právě v roce 2003 až 2004, kdy tehdejší ministr Bohuslav Sobotka prezentoval a určitě pravdivě fakt, že snížení příspěvku se bude týkat až nově uzavíraných smluv, které klienti uzavřou po roce 2004. Okamžitě po té nastal útok klientů na stavební spořitelny a hromadné uzavírání nových smluv ještě s příznivějšími podmínkami, což vedlo k tomu, že stát na úpravách stavebního spoření ušetřil jen minimum. Právě informace o snížení státního příspěvku všem klientům bez rozdílu může nejúčinněji zabránit uzavírání smluv na poslední chvíli. Ministr Janota tak ani nemyslí svůj úmysl vážně. Ve skutečnosti mu jde o zabránění opakování situace z let 2002 až 2004.
Retroaktivita v oblasti výše státního příspěvku je problematická
Je obecně platným právním principem, že zákony nepůsobí nazpět. Jestliže tedy miliony klientů uzavírali smlouvy o stavebním spoření se závazkem státu vyplývajícím ze zákona, že jim bude stát přispívat na jejich spoření částkou 3 000 korun ročně při minimální určené úložce, pak tento závazek musí stát respektovat a klienti mají na uvedenou podporu nárok. Svoji roli zde hraje i fakt, že kdyby klientům byla informace o snížení státního příspěvku známa v době uzavírání smlouvy, mnozí by smlouvu vůbec neuzavřeli.
Silná lobby stavebních spořitelen navíc celou věc nenechá bez povšimnutí, protože omezení státního příspěvku, tím spíše pokud by se vztahoval i na dříve uzavřené smlouvy by zásadně ohrozil jejich byznys a drasticky snížil jejich zisky.
V celé věci lze vysledovat především chytrou taktiku ministra financí jak dosáhnout pro stát maximální úspory a zabránit „panice“. Reálně je ohrožení výplaty státního příspěvku pro střadatele, kteří spoří na základě současných podmínek nereálné.
