Příběhy: po otci nám zůstalo „pěkné“ dědictví – samé dluhy

štítek Příběhy čtení na 2 minuty

foto: Unsplash, ilustrační fotografie

Katka (32): mně a mého bratra vychovávala jen maminka. Otec se o nás nikdy nezajímal a ani my o něj. Pak nám přišel dopis od notáře, že otec zemřel a zůstalo nám dědictví v podobě 5ti tisíc korun na účtu v bance a 1,5 milionu korun dluhů.

Reklama text pokračuje pod reklamou

Otce jsme vídali jen u soudu

Maminka se s naším otcem rozvedla, když jsme byli s bratrem ještě malí. Pamatujeme si to ale velmi dobře. Konečně u nás doma zavládl klid. Tedy – v našem novém domově, protože jsme se museli odstěhovat. Byt, ve kterém jsme předtím bydleli, byl otce. Od té doby jsme ho vídali jen u soudu, když žádal o snížení výživného. Posílal mamince nahodile například 500 korun za tři měsíce. Hlavně podle toho, jestli měl práci. Většinou ale žádnou neměl.

Byt propil a zanechal spoustu dluhů

Jediné, co otec měl, byl byt po jeho matce. Ten nakonec propil. Pak s různými přítelkyněmi bydlel po podnájmech. Přítelkyně se u něj měnily podle toho, kolik zrovna vyhrál v automatech, ale nakonec zůstal stejně sám a zadlužený. Dlužil na elektřině, plynu, zdravotním pojištění, dlužil kamarádům a nabral si i nějaké úvěry u různých úvěrových firem.

Vyživovací povinnost dětí k rodičům

O otci jsme slyšeli vždy jen v souvislosti s tím, že nás kontaktoval exekutor, zda nevíme, kde otec bydlí nebo na něj nemáme kontakt. Nevěděli jsme nic – otec byl v podstatě bezdomovec. Další zprávou o něm byla jeho žaloba, kterou na nás podal a domáhal se vyživovací povinnosti, kterou jako dospělé děti vůči svým rodičům s bratrem máme. Vždy jsem tajně doufala, že se s otcem jednou sejdeme a vše si vzájemně vysvětlíme a odpustíme. Toto ale pro nás byla poslední kapka. Soud naštěstí uznal, že mu nic platit nemusíme, protože ani on neplatil nám, když jsme byli nezaopatření a měli jsme i záznamy od policie, že se k nám krátce po rozvodu několikrát snažil vloupat.

Otec zemřel a zůstaly po něm jen samé dluhy

Když nám přišlo od notáře, že otec zemřel, vlastně mě to ani nepřekvapilo. Čekalo nás „pěkné dědictví“ – samé dluhy. Nezbylo nám tedy nic jiného, než celé dědictví odmítnout. Učinili jsme tak všichni: já, maminka i bratr. Museli jsme dokonce odmítnout dědictví i za mého malého synka. Díky legislativě za tuto možnost! Je mi líto všech, kteří otci peníze půjčili,ale dluhy po něm splácet nebudeme (naštěstí díky odmítnutí dědictví nemusíme). Nevěděli jsme o nich a ani s nimi nemáme nic společného. I kdyby otec žil, tak by je nikdy nebyl schopen splatit.

Reklama text pokračuje pod reklamou

Alena Ludvíková

Reklama

Reklama

Reklama

Mohlo by vás také zajímat

Praktické

Reklama

Populární na Dům financí