Příběhy: otec mi nechtěl dávat kapesné ze sirotčího důchodu. Nakonec jsem se musel odstěhovat.

štítky Příběhy Sociální dávky čtení na 3 minuty

foto: Unsplash, ilustrační fotografie

Jakub (19): už to bude pět let, co zemřela po dlouhé nemoci moje maminka. Otec má novou partnerku a s ní si pořídil dítě. Nedával mi kapesné, a když jsem si chtěl něco koupit, musel jsem škemrat o peníze.

Reklama text pokračuje pod reklamou

Otec na mě bral sirotčí důchod

Do svých 18ti let jsem bydlel s otcem. Studuji střední školu. Je to denní studium a tak nemám moc možností si nikde přivydělat. Jedině o prázdninách, kdy můžu jít na brigádu. Je mi jasné, že sirotčí důchod, který beru po mamince, není kapesné. Otec se mnou měl výdaje na bydlení, jídlo a věci do školy, které potřebuji. Ale chtěl jsem i nějaké kapesné na svoje věci a oblečení a také si našetřit na kolo. Když jsem o peníze požádal, otec odvětil, že mi nic nedá a ať mu řeknu, kde má ty peníze pořád brát. Z devíti tisíc sirotčího důchodu jsem neviděl ani korunu. Určitě tak vysoké výdaje na mně otec neměl. Navíc jsem denně viděl, co vše kupují malé sestře a jaké peníze musí utrácet otcova partnerka za kosmetiku, nehty, kadeřníka a své oblečení.

Až budu plnoletý, může sirotčí důchod chodit na můj účet

Promluvil jsem si s otcem o tom, že bych chtěl nějaké kapesné. Jeho partnerka se na mne ale obořila, že vůbec netuším, co domácnost stojí a dokud budu bydlet u nich, ať s žádnými penězi nepočítám. Utěšoval jsem se tím, že až mi bude 18 let, může chodit sirotčí důchod na můj účet.

Chtěl jsem se domluvit

Přišlo by mi fér, kdyby peníze chodily na můj účet. Spočítaly by se náklady, které se mnou otec má a já bych mu měsíčně posílal částku, na které bychom se domluvili. Nechci vše utratit a vím, jak je důležité si něco našetřit, ale takhle jsem neměl vůbec šanci o ničem rozhodovat. Stačilo by mi alespoň tisíc korun měsíčně.

Nakonec jsem se odstěhoval

Konflikty mezi námi přibývaly. Otec mě postavil před rozhodnutí, že buď ve svých 18ti letech podepíši, že sirotčí důchod bude stále chodit na jeho účet nebo bude chodit na můj, ale ať nepočítám s tím, že za mně někde něco budou platit a že u nich budu moci bydlet. Pod vlivem své partnerky se ke mně můj otec takto zachoval. Nezbylo mi nic jiného, než vydržet do 18. narozenin. Pak jsem si našel spolubydlení a odstěhoval se. I přes veškeré náklady, které nyní mám, jsem na tom rozhodně finančně lépe.

Mrzí mě můj vztah s otcem

Maminku už nemám a otec se mnou teď odmítá mluvit a nebere mi telefon. Mrzí mě, že to zašlo takhle daleko. Rodinu mám jenom jednu. Už je to rok, co jsem pryč. Doufám, že se to do budoucna spraví. Čeká mě ještě studium na vysoké škole, takže otec vůči mně bude mít ještě 7 let vyživovací povinnost. Měl by mě podporovat, dokud nebudu schopen se živit sám. Teď už od něj ale nic nechci. Přivydělávám si k sirotčímu důchodu po večerech tvorbou webových stránek a přes léto jsem na brigádách. Když jsem potřeboval nový počítač, tak mě podpořili rodiče mé přítelkyně.

Reklama text pokračuje pod reklamou

Alena Ludvíková

Reklama

Reklama

Reklama

Mohlo by vás také zajímat

Praktické

Reklama

Populární na Dům financí