Smlouva o úvěru
Smlouva o úvěru je takzvaným „absolutním obchodem“. To znamená, že se režim obchodního zákoníku použije na úvěrový vztah vždy, ať již jde o dohodu mezi podnikateli anebo mezi spotřebitelem a např. bankovní institucí.
- Smlouva o úvěru (26,9 KB)
Předmět smlouvy o úvěru
Typ smlouvy o úvěru upravuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ObchZ) v § 497 a následujících ustanoveních.
Smlouva o úvěru je takzvaným „absolutním obchodem“. To znamená, že se režim obchodního zákoníku použije na úvěrový vztah vždy, ať již jde o dohodu mezi podnikateli anebo mezi spotřebitelem a např. bankovní institucí. Spotřebitelské úvěry jsou ovšem také předmětem jiných speciálních ustanovení o spotřebitelských smlouvách, zejména zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
Podstatné náležitosti
K platnému uzavření pracovní smlouvy dojde ve chvíli, kdy se smluvní strany shodnou alespoň na podstatných náležitostech smlouvy, kterými jsou závazek Věřitele na požádání poskytnout Dlužníkovi peněžní prostředky v určité výši a závazek Dlužníka prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Smlouva o úvěru se liší od smlouvy o půjče podle § 657 občanského zákoníku tím, že se nevyžaduje skutečné předání peněžních prostředků k tomu, aby k uzavření smlouvy došlo.
Vedlejší ujednání
Splacení úvěru je možné sjednat jednorázově k určitému dni nebo v určité lhůtě. Častou alternativou je však dohoda o splátkách za určité období, např. za měsíc.
Výše úroků může být definována například jako procentní sazba k určitému období (např. 10% ročně). Smluvní strany se mohou shodnout i na jiné formě úroků a na jiném období, ke kterému se úroková sazba vztahuje. Je třeba si ale dát pozor, aby se nejednalo o de facto poplatek (viz níže).
Nesjednají-li si smluvní strany výši úroku, platí, že je dlužník povinen zaplatit věřiteli úroky obvyklé, které za úvěry požadují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Některé právní předpisy rovněž mohou omezovat nejvyšší možnou hranici úroků. Pokud je tedy ve smlouvě dohodnut úrok tuto mez překračující, je dlužník povinen platit pouze úroky nejvýše přípustné dle zákona.
Za poskytnutí úvěru může věřitel rovněž požadovat jednorázovou úplatu (poplatek), ovšem pouze v případě, že je poskytování úvěru předmětem podnikání věřitele, typicky banky.
Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, jednalo by se o smlouvu o půjčce podle občanského zákoníku.
(právní stav aktuální ke dni 6. 4. 2011)
- Smlouva o úvěru (26,9 KB)
