Vyplatí se nízkoenergetický dům?
štítky Realitní trh Úvěry a půjčky čtení na 4 minuty
Vlastní dům je pro mnoho rodin splněným snem, pro který se neváhají zavázat splácením hypotéky po mnoho let, většinou až na práh důchodového věku.
Samotná měsíční splátka hypotéky pak představuje v mnoha rodinných rozpočtech ten nejvyšší výdaj, většinou následovaný provozními náklady domu, tedy výdaji na vytápění a ohřev vody. Ovšem s již s tradičním každoročním zvyšováním cen energií výdaje na vytápění ukrajují z rodinného rozpočtu čím dál tím vyšší procento a reálně existuje nebezpečí, že zvláště v předdůchodovém, ale i důchodovém věku nebude tyto výdaje spousta rodin schopna zvládnout. Řešením, jak snížit výdaje na vytápění domu při zachování kvalitní úrovně bydlení může být stavba nízkoenergetického domu, ale vyplatí se opravdu takový dům, když je nákladnější, jak dnes běžně stavěné domy?
Související
Než si odpovíme na tuto otázku, je vhodné se podívat se na to, jak se vlastně nízkoenergetický dům liší od domu běžného. Rozdíl není až tak zásadní, jak se mnoho lidí domnívá. Nízkoenergetický dům má daleko lépe vyřešenou problematiku teplených mostů, dále je kladen velký důraz na výplně otvorů, tedy okna a dveře, kdy okna jsou navrhována tak, aby měla v průběhu topné sezóny aktivní solární bilanci. To znamená, že teplo, které nám unikne okny, je menší, než to které nám do domu dodají sluneční paprsky. Tato snaha ovšem v návrhu domu nemusí znamenat příliš velké změny oproti domům běžným, jen je snaha, aby co nejvíce okenní plochy bylo orientováno na jižní stranu. Další oblastní, kde se nízkoenergetický dům liší je vnitřní technické vybavení. Důležitou roli hraje systém nuceného větrání vybavený zpětným ziskem tepla, který nám šetří náklady na vytápění a zvyšuje kvalitu bydlení. V běžných domech totiž běžně dochází k vysoké vlhkosti a koncentraci CO₂. Oxid uhličitý může způsobovat při vyšších koncentracích ztrátu soustředění, bolest hlavy až malátnost a vlhkost pak může mít na starost růst plísní spojenou se všemi zdravotními riziky, které s ní souvisí.
Obecně způsob, jak poznat, jak je daný dům energeticky úsporný lze podle jeho roční potřeby tepla na vytápění. Tento údaj nám odhalí, kolik tepla bude třeba na vytápění jednoho metru čtverečního plochy domu za rok. U dnes běžně stavených domů je to 90-150 kWh/ (m².rok) u nízkoenergetických pak 15-50 kWh/ (m².rok).
Ale zpět k úvodní otázce, tedy zda se vyplatí stavba nízkoenergetického domu i přes jeho vyšší prvotní investiční náklady. Abychom byly schopni na tuto otázku objektivně odpovědět, je nutné vyčíslit vícenáklady, které bude nutné investovat do domu tak, aby bylo dosaženo nízkoenergetického standardu a zjistit, jak velkou úsporu nám tyto kroky přinesou. U dnes běžně stavěného domu s roční potřebou tepla 95 kWh/ (m².rok) jsou náklady na jeho výstavbu 3,25 mil., vícenáklady pro dosažení nízkoenergetického standardu s roční potřebou tepla 40 kWh/ (m².rok) u toho samého domu pak činí 335 tis., tedy přibližně 10 % navýšení spočívající v kvalitnějších oknech, izolacích a především ve větracím systému.
Problémem při samotném porovnání je růst cen energií v budoucnu. Je možné uvažovat několika způsoby. První možností je volba velmi nepravděpodobná varianta nulového růstu, další možností dnes běžný růst o 3,5 % a poslední pak růst o 6,5 %, který ať vypadá děsivě, v minulosti již několikrát nastal. Další otázkou je samotné financování stavby, tedy zda budeme financovat hotovými prostředky nebo formou hypotéky a zda se při financování hypotékou vícenáklady spojené s nízkoenergetickým domem opravdu vyplatí.
I když je každý dům jiný, a podobnou analýzu by si měl každý nechat vypracovat před stavbou svého domu, odpověď na úvodní otázku je, že stavba nízkoenergetického rodinného domu se vyplatí. Při financování hotovými prostředky a nulovým růstem cen energií vychází návratnost 12 let, při financováním hypotékou s růstem cen energií o 3,5 % během 30 let, po kterou budeme splácet hypotéku, ušetříme 700 tis. a při 6,5 % nárůstu cen energií je to 1,5 mil.
Je tedy na zvážení každého budoucího majitele domu, zda se rozhodne pro vyšší investici do nízkoenergetického domu s vidinou nízkých provozních nákladů, nebo dá přednost o něco menší investici do běžného domu. Co se týká nevýhod nízkoenergetických domů, mnoho jich není. Někteří lidé vidí nevýhodu v systému nuceného větrání, mají pocit, že dojde naopak ke snížení kvality bydlení, protože nebude možné otvírat okna. Pravda je taková, že okna samozřejmě otvírat půjde, jen v ten okamžik nucené větrání nebude účinné, a co se týká samotné kvality vzduchu, dnes v mnoha obytných místnostech dochází k situacím, kdy je koncentrace CO₂ vlivem nepravidelného větrání až trojnásobně vyšší než doporučují normy. Daleko pádnější argument proti nucenému větrání je ten, že se jedná o technické zařízení, které pokud se porouchá před pokládanou dobou životnosti, značně to ovlivní ekonomickou výhodnost. Tento argument je samozřejmě pravdiví, ale na druhou stranu výrobci si jsou tohoto vědomi a snaží se nabízet delší záruční doby a samotné přístroje navrhují tak, aby v případě poruchy bylo možné vyměnit jen porouchanou součástku.
Podklady dodala stavební firma Envisto, jejíž hlavní činností jsourodinné domy na klíč
