Kdy musí i zaměstnanec podat daňové přiznání?

Autor: Petr Gola

Rubrika:  Daně Právo

Vydáno: 31. ledna 2012 6:00:00

Většina zaměstnanců si vypočítává roční daňovou povinnost prostřednictvím ročního zúčtování, které za ně provádí jejich zaměstnavatel. Nemají tedy s daňovou povinností žádné starosti. Vše za ně vyřídí mzdová účetní jejich zaměstnavatele. V některých zákonných případech však musí i zaměstnanci podat daňové přiznání. Kdy? Jak postupovat?

Jestliže zaměstnanci musí podat daňové přiznání, protože je splněna některá ze zákonných podmínek, tak je nutné tuto skutečnost oznámit mzdové účetní. Podkladem ze zaměstnání pro daňové účely bude „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti“, které mzdová účetní zaměstnanci předá. V tomto tiskopisu jsou uvedeny všechny podstatné údaje pro správné vyplnění daňového přiznání v oddílu příjmy ze závislé činnosti. Např. úhrn zúčtovaných příjmů, úhrn pojistného placeného zaměstnavatelem, základ daně či skutečně sražená záloha na daň z příjmů.

Roční zúčtování je výhodnější

Pro zaměstnance je samozřejmě výhodnější, aby roční zúčtování příjmů za něj provedl jeho zaměstnavatel. Odpadají mu veškeré starosti. Někteří zaměstnanci však i přesto mohou chtít sami podat daňové přiznání. Na všechny podklady k daňovému přiznání mají totiž více času. Když roční zúčtování provádí zaměstnavatel, tak je potřeba do 15. února mu doručit všechny doklady, které sníží daňovou povinnost (např. odpočty úroků, penzijního či životního pojištění). Jestliže si daňové přiznání zpracovává zaměstnanec sám, tak má čas na „kompletaci“ až do konce března. Daňové přiznání za rok 2011 musí být totiž podáno do pondělí 2. dubna 2012. Daňové přiznání si může zaměstnanec podat sám dobrovolně, i když nemá tuto zákonnou povinnost.

Střídání zaměstnavatelů neznamená problémy

V posledních letech přibývá případů, kdy zaměstnanec pracuje během roku pro více zaměstnavatelů. Jestliže tato zaměstnání na sebe plynule navazují, tak je to naprosto bez problémů. Roční zúčtování provede za zaměstnance poslední zaměstnavatel. Tomuto zaměstnavateli je však potřeba doručit „Potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2011“ od všech předchozích zaměstnavatelů během roku.

Kdy se daňovému přiznání zaměstnanci nevyhnou?

Podívejme se na nejčastější případy, kdy musí i zaměstnanci podat daňové přiznání.

• Současné příjmy od více zaměstnavatelů

Někdy se v praxi stane, že zaměstnanec během roku má souběžně příjem od více zaměstnavatelů. Zjednodušeně řečeno v jednom či více měsíců pracuje pro více zaměstnavatelů. V tomto případě nemůže požádat posledního zaměstnavatele o zpracování ročního zúčtování.

• Příjmy mimo zaměstnání přesáhnou 6 000 Kč

Jestliže zaměstnanci mají mimo příjmu ze zaměstnání příjem za rok 2011 do částky 6 000 Kč dle § 7 až § 10 zákona o dani z příjmu, tak musí podat daňové přiznání. V praxi lze tedy mít příjem z prodeje cenných papírů, pronájmu nebo z podnikání do částky 6 000 a nevzniká daňová povinnost. Při překročení limitu však ano. Ještě je potřeba upozornit, že se jedná o příjem, nikoliv zisk. Rozhodující je tedy částka před odečtem výdajů.

• Zaměstnání a ztrátové podnikání

Zaměstnanci, kteří si současně přivydělávají podnikáním, kteří chtějí uplatnit v daňovém přiznání ztrátu ze samostatné výdělečné činnosti, musí podat daňové přiznání. V ročním zúčtování nelze zohlednit ztrátu z podnikání.

• Nepodepsání včas prohlášení k dani

Někdy se stane, že zaměstnanec během roku změnil několikrát zaměstnavatele. Stačí však, aby u jednoho zaměstnavatele nebylo včas do 15. února podepsáno prohlášení k dani a zaměstnanec bude muset podat daňové přiznání. Zpětně lze totiž podepsat prohlášení k dani pouze u posledního zaměstnavatele.

• Příjem ze zaměstnání v zahraničí

Zaměstnanci, kteří po část roku pracovali pro zahraničního zaměstnavatele a měli tedy příjem ze zahraničí a tyto příjmy nebyly vyňaty ze zdanění. S většinou zemí má Česko uzavřenu smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Pokud tedy byly příjmy zdaněny v zahraničí, tak se daný příjem nebude danit dvakrát. V daňovém přiznání je potřeba doložit zaplacenou daň v zahraničí. Samotná daňová povinnost se počítá u jednotlivých zemí jinak. Záleží, jaká metoda výpočtu daně se použije. Metoda je popsána v příslušné smlouvě o zamezení dvojího zdanění s danou zemí.