Spoléhat na lichvu nejde
Někteří občané teprve po čerpání půjčky a utracení peněz zjistí, že půjčku uzavřeli zcela nevýhodně. Na úrocích během několika měsíců zaplatí více než, kolik činila dlužná jistina. Dále sankce za opožděné plnění jsou nezvykle vysoké. Zcela jistě si myslí, že takovou smlouvu nemusí plnit, že jde o lichvu. Prokázat lichvu je však velmi těžké.
U čerpání půjček a úvěrů jednoznačně platí, že „dvakrát měř a jednou řež“. Zpětné změny smlouvy a úpravy podmínek jsou u nebankovních institucí téměř nemožné. Zaplacení vyšší částky na všech poplatcích a úvěrech není důvodem, aby se jednalo o lichvu. Pouze vysoký úrok totiž není důvodem, aby soud kvalifikoval danou půjčku jako lichvu. Vždy se totiž postupuje případ od případu. Pro lichvu musí být splněno více podmínek, nejenom tedy nestandardně vysoký úrok.
Co je to lichva?
Lichva je definována v § 218 trestního zákona. Aby se jednalo o lichvu, tak musí současně nastat dvě podmínky: poskytovatel půjčky musí na této finanční transakci nadstandardně vydělat a současně musí využít určité rozrušení, nezkušenosti nebo lehkomyslnosti.
- „Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti“.
Při značném finančním prospěchu, nebo u organizované činnosti může být pachatel potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Finanční hranice lichvy
V zákoně však chybí jasná finanční hranice, kdy se jedná o nepoměr mezi poskytnutou půjčkou a plněním klienta. Za hrubý nepoměr se v praxi považuje půjčka s úrokem dosahujícím 70 % a více za rok. Jestliže je úroková sazba vysokých 30 % nebo 40 %, tak se lichva neprokáže. Vždyť téměř 20 % ročně činí penále z nezaplaceného pojistného u zdravotního pojištění. Aby se však jednalo o trestný čin, tak musí být naplněna i druhá skutková podstata, a sice že poskytovatel úvěru zneužije klientovi tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení. Prokázat lichvu je tedy velmi těžké. Každou půjčku a úvěr je tedy potřeba si důkladně rozmyslet.
Banky dozoruje ČNB
Vyhnout se vysokým úrokům a poplatkům je pro občany s nízkými příjmy velmi těžké. Protože banky před poskytnutím úvěru prověřují bonitu žadatele, tak mnozí občané s nízkými příjmy na bankovní úvěr nedosáhnou. Při vlastnění nemovitosti lze získat úvěr od banky i při nižších příjmech. Mnoho lidí nechce dát nemovitost do zástavy, protože mají strach. U nebankovních úvěrů se sice nemovitost do zástavy nedají, to však neznamená, že v exekuci o ni rodina nemůže přijít. Když nepůjčí banka, tak není řešením hledat půjčku někde jinde. Řešením je si nepůjčit. Právě u nebankovních institucí, které nepodléhají dozoru ČNB (České národní banky), se dlužná částka nejvíce „prodraží“. Riziko exekuce a nemožnosti nalézt přijatelné řešení je u nebankovních institucí vyšší než v bance.
Každý úvěr se musí splatit
Někteří občané si chtějí vše dopřát hned. Nechtějí čekat, až nešetří. Zadlužují se tedy někdy zcela zbytečně kvůli zboží, na které je lepší si našetřit, než brát půjčku nebo úvěr. Přitom si berou úvěry na samé hranici existence. Při finančních problémech (např. snížení platu, nezaměstnanosti, zvýšení životních rodinných výdajů) potom nemají peníze na pravidelné splátky. Přitom věřitelé si v současnosti své dlužníky velmi pečlivě hlídají. Každý úvěr se musí jednou zaplatit, a to včetně úroků. Proto je potřeba si každý úvěr dobře promyslet. Před samotnou žádostí o půjčku nebo úvěr je dobré znát finanční možnosti rodiny. Pro finanční jistotu rodiny by však po úhradě splátky úvěru měl z výplaty obou partnerů zůstat minimálně 1,5násobek životního minima.
