Pořízení vlastního bytu dobře zvažte!
Obrázek: money11.jpg
Vlastnické bydlení má nespočet výhod. Domácnost nemusí platit nájem. Významně jednodušší je provádění veškerých úprav a rekonstrukcí. Ale... nevýhod vlastního bydlení je také dost. Před rozhodnutím o pořízení bytu či domu je dobře zvažte!
Vlastnické bydlení je v České republice zdaleka nejoblíbenější. Na anketní otázku „Jakému typu bydlení dáváte přednost?“ zveřejněnou v článku Luboše Svačiny „Dilema: Být nájemníkem, vlastníkem anebo družstevníkem?“ uvedlo preferenci osobního vlastnictví 80 % hlasujících s tím, že dalších 13 % upřednostňuje družstevní vlastnictví. (V anketě v době přípravy tohoto článku hlasovalo již 963 čtenářů.) Obdobné výsledky udávají i další průzkumy a ankety.
Nesporné výhody vlastnického bydlení ovšem v mnoha případech mohou zastínit jeho negativa. Výhoda „neplacení nájmu“ se může vytratit pod splátkou hypotéky, byt jako forma spoření na důchod se může rozplynout v nákladech na náročnější rekonstrukce po třiceti letech splácení hypotéky. A to nejsou zdaleka jediné nevýhody, s nimiž je nutné při volbě vlastnického bydlení počítat.
„Neplatím nájem“
Nájem vlastník nemovitosti skutečně neplatí. Pokud se ale jedná o byt v bytovém domě s více vlastníky, na základě rozhodnutí společenství vlastníků je povinen platit příspěvek do fondu oprav. Jeho výše závisí sice především na rozhodnutí společenství, ovšem to by se mělo odvíjet od stavu domu a očekávaných oprav s domem spojených. I v případě, kdy společenství vlastníků nevzniká, je vhodné pamatovat na tyto výdaje.
Naopak neexistence rezerv pro nezbytné opravy, ať již z rozhodnutí společenství vlastníků jednotek nebo špatným plánováním majitele bytu či rodinného domu, se může ukázat jako fatální. Byt v neudržovaném domě navíc ztrácí hodnotu, a tak ani jeho výměna (prodej a koupě jiného) není snadná.
Vedle tvorby rezerv musí majitel bytu počítat i s dalšími náklady. Mezi nejvýznamnější přímé náklady patří splátka hypotéky. Mezi lidmi často panuje iluze, že když splácí hypotéku, placenou částku spoří (nejčastěji) na důchod. V penzi pak budou mít úvěr splacený a byt nebo domek bude „jejich“. Proč se jedná o iluzi?
Splátka hypotéky se skládá ze dvou částí: splátky jistiny a úroků. Zatímco splátkou jistiny se snižuje dluh, jímž je nemovitost zatížena (a de facto tak skutečně nemovitost přechází do čistého majetku domácnosti), o úrocích toto říci nelze. Naopak. Platba úroků je z ekonomického pohledu totožná s platbou nájemného! Je přeci jedno, jestli si půjčím byt, za který platím nájem, nebo peníze na byt, za které platím úroky. A zejména u hypoték s delší splatností tvoří z počátku úroky podstatnou část anuitní platby.
Kromě přímé platby splátky hypotéky jsou s vlastnictvím nemovitosti spojeny i další „nepřímé“ náklady – náklady příležitosti. Málokterá banka dnes poskytne hypotéku na celou cenu nemovitosti (a i když ano, tak si ji nechá dobře zaplatit). Tyto peníze vložené do vlastního bydlení nemůže domácnost zhodnocovat jiným způsobem (ano, mohou se zhodnocovat v případném růstu ceny bytu či domu… ale skutečně budou ceny růst? Kupříkladu v Japonsku už dvacet let stagnují…).
Jak vysoké jsou náklady příležitosti? Závisí vždy na okolnostech v každé rodině. Pokud si kvůli vložení vlastních prostředků do bytu pořídí ojetinu na úvěr s roční procentní sazbou nákladů 20 %, pak jsou náklady příležitosti 20 % ročně až do splacení úvěru (samozřejmě z jeho nesplacené části). Pokud je domácnost ochotna a schopna prostředky investovat na akciových trzích (a je tedy ochotna a schopna přijmout investiční riziko), pak náklady příležitosti mohou být kolem 8 % ročně. A pokud pak chybí peníze na rozvoj podnikání nebo uskutečnění podnikatelského záměru, pak jejich náklad příležitosti může být nevyčíslitelný.
