Nový guvernér ČNB: Krize ještě neskončila
Obrázek: CNB
Prezident Václav Klaus v pátek 18. června jmenoval guvernérem České národní banky (ČNB) dosavadního viceguvernéra Miroslava Singera. Zatímco odstupující guvernér ČNB Zdeněk Tůma o stávajících ekonomických problémech hovoří jako o recesi, Miroslav Singer se nebojí o krizi otevřeně hovořit.
Problémy, které nás podle Singera čekají
Miroslav Singer, který se funkce guvernéra ujme 1. července, říká: „Krize ještě neskončila! Vyspělé ekonomiky jsou „někde uprostřed“ za akutní fází finanční krize, uprostřed (zdlouhavé) krize reálné ekonomiky a před problémy veřejných financí!“
K odstranění skokově rostoucích veřejných dluhů bude podle Singera zapotřebí jednoho nebo dvou desetiletí, což bude znamenat útlum nabídky a vytlačování soukromých investic. Při nízkém hospodářském růstu nebude snadné umořovat dluhy, problémy bude posilovat zhoršující se demografická struktura. Dlouhodobým rizikem se stává nízký hospodářský růst, rizikem krátkodobým pak oživení ve tvaru písmene W. Z celosvětového pohledu se různým ekonomikám bude dařit nerovnoměrně, eurozónu čeká pnutí vyplývající z rozdílných tendencí. Singer s ohledem na rizika budoucího vývoje říká, že: „Krize obnažila některé problémy, které nebyly před krizí tak zjevné; cena za ně bude vysoká!“
Příčiny a fáze probíhající hospodářské krize a co zabránilo zhroucení finančního systému
Výše uvedené úvahy Miroslav Signer přednesl 15. června 2010 na Vysoké škole ekonomické ve své přednášce na téma Hospodářská krize a česká ekonomika.
Příčinami hospodářské krize mělo být pět skupin příčin: příčiny makroekonomické, etické, příčiny v oblasti dohledu nad finančním trhem, a také příčiny politické a psychologické. Za hospodářskou krizi tedy může celé spektrum příčin spočívajících v dlouhodobě kumulovaných globálních nerovnováh, dlouhodobě uvolněné měnové politice nízkých úrokových sazeb, porušování obezřetnostních principů a podcenění rizik souvisejících s finančními inovacemi. Ke krizi měl také přispět existující politický zájem na stimulování růstu a „blahobytu“ a ovlivňování dohledových institucí. V oblasti psychologických faktorů to měla být zbožná přání, naivita, neznalost, lhostejnost, nedbalost, nepoučitelnost, krátkozrakost, chamtivost a arogance.
Před rokem 2007 se ve vyspělých ekonomikách dlouhodobě kumulovaly faktory vytvářející náběh na krizi, vznikaly tu nerovnováhy a bubliny. Po vypuknutí hypoteční krize v USA v červenci roku 2007 byla podle Singera krize spuštěna. Po pádu Lehman Brothers v září 2008 nastala akutní fáze finanční krize, kdy hrozilo riziko zhroucení celého systému. V roce 2009 pak krizi finanční vystřídala krize reálné ekonomiky a v roce 2010 nastoupily problémy veřejných financí v podobě deficitů a rostoucích dluhů.
Různé stabilizační politiky, které byly přijímány, neřešily příčiny krize, ale jen tlumily vzniklé následky. Podle Singera mělo jít o tři stabilizační politiky – záchranné vládní balíčky, zásahy centrálních bank a opatření ze strany regulátorů. Záchranné vládní balíčky tak pomohly posílit kapitál bank a dodat na trhy likviditu, rozpočtové stimuly pak podpořily poptávku. Centrální banky pak agresivně snížily úrokové sazby a začaly používat nástroje nekonvenční politiky s cílem ovlivnit situaci na mezibankovním trhu a ovlivnit úvěrové trhy.
