Vladimír Bezděk: Penzijní reforma do 4 let, nebo vůbec
„Již dávno neplatí, že provozovat penzijní byznys je lukrativní záležitost,“ říká Vladimír Bezděk, generální ředitel penzijního fondu a pojišťovny AEGON, který vede „druhou Bezděkovu komisi“. S penzijní reformou je optimistou a její realizaci v následujícím volebním období dává přes 50 %.
V současné době vedete Poradní expertní sbor, který má na starosti přípravu možných scénářů dalšího směřování penzijní reformy. Co je konkrétní činností vaší skupiny?
Výstupem a výsledkem naší činnosti by mělo být do konce května tohoto roku doporučení týmu co a jak dál s důchodovým systémem v České republice, a to nejen prvního státního průběžně financovaného pilíře, ale i případných dalších komponentů nového systému.
První výsledky, které byly zveřejněny jako výstup vaší komise, hovořily o současném průběžném systému financování penzí. Váš závěr byl poněkud depresivní. Vyšlo vám, že pokud nedojde k žádné úpravě penzijního systému, tak už bude vždycky ve schodku.
Záleží na úhlu pohledu. Je pravda, že z jistého úhlu pohledu to může být horší závěr, než se čekalo třeba před dvěma nebo třemi lety, z jistého úhlu pohledu je tam dílčí zlepšení.
Horší zpráva oproti předchozím kalkulacím spočívá v tom, že pokud se něco nezmění, nestane, nebo ekonomický vývoj nepůjde v nejbližších letech extrémně dobře, důchodový systém hlavu nad pomyslnou čáru ponoru už nejspíš nevystrčí. Zatímco dřív se předpokládalo, že systém bude ještě 10 až 15 let v přebytku 0,2 – 0,3 % HDP ročně. To ale bylo v roce 2008, čili ještě před hospodářskou krizí.
Nyní se zdá, že penzijní systém bude následujících 10 – 15 let v deficitu o 0,2 – 0,4 % HDP. Do dlouhodobého makroekonomického scénáře jsme totiž zohlednili efekt stávající ekonomickou krizi a o zhruba 0,25 procentního bodu snížili potenciální růst české ekonomiky. Tato změna byla natolik silná, že se systém z „těsně nad deficitem“ překlopil „těsně do deficitu“. To je horší část zprávy.
Na druhou stranu, když se podívám na projekce z „Bezděkovy komise“ z roku 2005 na období 2040 – 2050, kdy do penzijního věku dorostou lidé narození v 70. letech minulého století, tak by podle současné predikce penzijní systém hypoteticky dosahoval o něco nižší deficit než podle predikce před pěti lety. Projevil se efekt parametrických opatření, která byla přijata v roce 2008 za vlády premiéra Mirka Topolánka a ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, kdy došlo k pokračování prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu a k úpravě invalidních penzí.
Samozřejmě, když řeknu, že mít deficit 4 % HDP je lepší zpráva, tak to zní divně, ale rozhodně je to méně hrozná zpráva než mít deficit 4,5 – 5 % HDP, což byla předchozí úroveň.
Zatím je vaše činnost přibližně v polovině. Už máte nějaké dílčí výsledky, jakým směrem by se měla pohybovat penzijní reforma?
Začátkem března jsme se v týmu mnohem víc soustředili na diskuse co a jak dál v prvním státním pilíři, co a jak dál s důchodovým systémem jako celkem a myslím, že to začíná být vidět i na zápisech z jednání, které jsou zveřejňovány na stránkách Ministerstva financí a Ministerstva práce a sociálních věcí vždy se zhruba 10denním zpožděním.
Nyní si již klademe otázky typu, jestli v celý důchodový systém má být oproti současnému stavu více ekvivalentní (zásluhový), jestli má být víc diverzifikovaný, zda jsou či nikoli nutné parametrické změny v prvním pilíři atd. Pokud se shodneme na jednotlivých principech, hledáme možnosti, jak je naplnit. Uvedu to na ilustrativním příkladu.
Budeme-li hovořit o tom, zda v rámci celého penzijního systému zvýšit míru ekvivalence, na které se v zásadě všichni členové týmu shodnou, tak při řešení jak toho dosáhnout, mě mohou napadnout dvě cesty. Buď vezmu část ze současné 28% příspěvkové sazby a umožním lidem za nějakých podmínek, povinně nebo dobrovolně, aby si spořili na svůj účet. Nyní neřeším, jestli v soukromě provozovaných institucích, nebo stát založí veřejný fond. A nebo řeknu, že v rámci 28% sazby nedělám nic, a kdo chce mít svůj vlastní minidůchodový systém víc diverzifikovaný, musí spořit nad rámec 28 %, které platíme každý měsíc státu.
Zde vidíte dvě možnosti, které obě naplňují princip, ale jsou různé z hlediska dopadů.
V zásadě ta druhá možnost, kterou jste zmínil, je účinná již nyní. Pokud někdo chce lepší příjem ve stáří, tak si již dnes musí spořit.
Je to tak, na druhou stranu vidím ze statistik zdrojů příjmů dnešních penzistů, že 95 % příjmů průměrného typického penzisty dnes pochází od státu. Méně než 5 % pochází z jiných zdrojů, ať už je to pracovní aktivita nebo je to příjem z nějakých aktiv, pronájmu apod. Jinými slovy, když se podívám na dnešního penzistu, jeho peněženka z 95 % záleží na státu – a to bude zejména státní důchodový systém, případně některé sociální subsystémy. Z pohledu zdrojů je současný penzijní systém totálně nediverzifikovaný.
Dnešní průměrný penzista nemá pravděpodobně takovou míru úspor, jaký mohou mít dnešní padesátníci za 10, 15 let, až se dostanou do důchodového věku. Na druhou stranu míra úspor domácností za poslední 3 – 4 roky sice neklesá, ale stagnuje na úrovni zhruba o 1/3 nižší než bývala před 10 lety. Ani odtud mi dostupné statistiky nedávají příliš optimismu.
Celý rozhovor s Vladimírem Bezděkem si přečtěte na serveru Investujeme.cz
Autor: Petr Zámečník
