Mezinárodní zadluženost jako globální problém
Mezinárodní zadluženost je jedním z nejsložitějších problémů, které nyní stojí před světovou ekonomikou. Komplikuje globální platební rovnováhu a stabilitu finančně úvěrového systému, což má výrazné negativní dopady do měnové stabilizace. Mezinárodní zadluženost brzdí rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce a integrace a je jednou z příčin ekonomické asymetrie mezi jednotlivými skupinami zemí.
Dnešní podoba mezinárodní zadluženosti se vytvářela postupně v meziválečném a těsně poválečném období. 50. a 60. léta byla ve světovém tržním hospodářství obdobím stabilizace. Dostatek volného kapitálu podnikatelského i zápůjčního vytvořil atmosféru bezstarostnosti. Rozšiřující se kapitálový trh celkem bezproblémově pokrýval potřeby rozvojových zemí.
Půjčky a úvěry rozvojovým zemím však byly velmi často užívány neefektivně, na spotřební a zbytné účely, administrativu, armádu a na krytí schodku běžných účtů platebních bilancí. Jen zřídka byly využívány na modernizaci a strukturální přestavbu rozvojových ekonomik.
Počátkem 70.let, s objevením se strukturálních krizí, nastala mimořádně významná změna. První ropný šok přispěl k tomu, že některé rozvojové země desetinásobným vzrůstem cen ropy rapidně zvýšily svoji ekonomickou úroveň, což vedlo k urychlení diferenciace rozvojových zemí.
70. léta byla paradoxně obdobím, kdy suma dluhů pětinásobně vzrostla a problém se změnil i kvalitativně – přerostl do globálního stadia. Ohromné dodatečné fondy nepomohly rozvoji rozvojových zemí, naopak jim nesmírně uškodily. Příčinou byla vlna euforie, jež se vzedmula v bohatnoucích rozvojových zemích. Soukromé banky poskytovaly velké množství nových půjček a úvěrů, avšak bez potřebných garancí. Věřily, že ekonomický růst těchto zemí bude pokračovat i nadále. Zadluženost se tak neustále zvyšovala.
V roce 1987 překročila suma dluhů „magickou“ hranici 1000 mld. USD. V posledním desetiletí minulého století zadluženost dále rostla z 1000 mld. USD na cca 2 500 mld. USD na konci 90. let, její tempo se však poněkud zpomalilo v rozvojových zemích, naopak vzrostlo u bývalých zemí RVHP.
Dnes je více než zřejmé, že většina rozvojových zemí nemůže své dluhové závazky nikdy splatit. Naopak, rozvojový svět si neustále vynucuje nové půjčky.
Globální zadluženost poškozuje zejména oblast mezinárodního obchodu se zbožím a službami. Nedostatečná bonita dlužníků velmi komplikuje rozvoj mezinárodních ekonomických vztahů. Například Latinská Amerika – nejsilněji zadlužená oblast – má kvůli dluhové krizi značné problémy ve svých integračních snahách i ve spolupráci se severoamerickými partnery.
Zadluženost vede i k technologickému zaostávání rozvojového světa, neboť nedostatek devizových rezerv brzdí dovoz zařízení i know-how.
Existuje tedy vůbec řešení tohoto problému? Rozvojový svět si už zvykl na pomoc od vyspělých ekonomik. Nesnaží se rozvíjet vlastní produkci a pasivně čekají na mezinárodní pomoc. Odpouštění dluhů, k němuž vyzývá stále větší počet politiků a umělců, určitě není řešením, neboť povede k větší pasivitě ekonomik rozvojových zemí. Ani účelově vázané půjčky a úvěry často neputují do určených oblastí, ale končí v rukou ozbrojených jednotek. Existuje sice spousta institucí, které mají provádět dohled nad půjčkami, jejich činnost je však často neefektivní.
Rozvojové země se tedy nacházejí v začarovaném kruhu. Vyspělý svět se již několik desetiletí snaží najít efektivní řešení, ale již dnes je zřejmé, že se situace v nejbližší budoucnosti nezmění.
